Jsou lidé, které nenávidím...

Konečně po pár letech se naši rozhodli konečně vyrazit na nějakou dovolenou. Rozhodnutí padlo na Slovensko, protože jsem tam minulý rok byla sama a rodiče se taky chtějí trochu někam podívat a odpočinout.

No tak tenhle tejden byl fakt good... no prostě skvělej.

Ohohou...asi už přeháním svoje chování...chtělo by to někde nabrat ztracenou úctu! Víte, taková ta hranice, která vám podvědomě říká, že tohle a tohle by jste si k té a té osobě dovolit neměli...

Konečně jsem se po dlouhé době dostala na muzikál Krysař od Dana Landy. Na tento muzikál jsem se chystala už asi rok, nikdy mě to ale nevyšlo a taky ani nebylo s kým. Divadlo Kalich přece jen pro mě byla španělská vesnice až do doby, kdy jsem tam šla s Kristý na muzikál Tajemství. Už tam mě Landův styl muzikál opravdu zaujal. Je to něco trochu jiného než styl divadel Broadway a Hybernia a musím přiznat, že to pro mě je příjemná změna. Jestli jste někdy poslouchali Dana Landu a aspoň trochu se vám líbil, tak pochopíte.

Není to tak dávno co do tátového mobilu přišla první podivná SMS: Ahoj macik toto je tvoje cislo velmi mi chibas neviem comam besteba robit lubimta zgerko mojdavajsi naseba pozor drskaj sami cmuk timoj andilek.

Jeden velice úžasný klučina, kterýho mám moc ráda se asi doma značně nudil a maloval si... a co z toho vzniklo? Já!

Blíží se pololetí a já si to ani nestačím uvědomovat.