Právě jsem odložila známou knihu od Stephena Kinga Zelená míle. Většina z vás zná filmové zpracování se stejným názvem. Mě tenhle film naprosto dostal. Je to ten typ filmu, na který se dá koukat pořád dokola a nikdy vás neomrzí. Já jsem ale chtěla zajít ještě dál. Na aukru jsem si vyhlídla knižní podobu, předlohu, onoho filmu. Brzy jsem si ji koupila a hned jak mi dorazila domů, jsem se do ní pustila. Dostala mě stejně jako film, ba možná i víc. Přečetla jsem ji jedním dechem.

 Zjistila jsem, že když pláču, mám krásně MODRÝ oči. 

Ale nebudu plakat vždy, když budu chtít vidět tu úžasnou modř!

 Harry Potter, ten malý ušmudlaný sirotek s jizvou na čele, který se nešťastnou náhodou stal vyvoleným. Nikdo se ho nezeptal, nikdo mu nedal pomocnou ruku. Ti, kteří o něm věděli ho hodili do propasti dospívání. Pak se najednou objeví někdo, který tvrdí, že Harry je vyjímečný a že je čaroděj a co víc, je to on, který má zachránit svět.

 Seděla jsem v okně svého pokoje v prvním patře našeho domu. Nechtěla jsem jít spát, nemohla jsem si nechat ujít tu podívanou.

Amphimallon solstitiale

 Nechtělo se mi v tak krásný den sedět doma a koukat do počítače, nebo knížky, a tak jsem se šla projít. S foťákem v kapse, samozřejmě. Lese byl příjemný chládek, ale bodavý hmyz neustále otravoval. Došla jsem na své oblíbené místo uprostřed lesa, k rybníkům, kde je život na každém kousku. Chvíli jsem pozorovala, chvíli fotila.

 ... tak leze na plot a zkouší balancovat.

 Vždycky mě zajímaly nadpřirozené příběhy, při kterých běhá mráz po zádech. Bylo natočeno spousta filmů a seriálů s onou tématikou a já jich také mnoho zhlédla, ale jeden ty všechny převyšuje. Oblíbila jsem si ho a nedočkavě koukám na jeden díl za druhým. Ten seriál se jmenuje SUPERNATURAL, neboli Lovci duchů.