Doktor Dům je jeden z nejoblíbenějších postav amerických seriálů. Proč? Vždyť je to jen cynický, sarkastický hulvát, který sice umí dobře diagnostikovat, ale to je asi jeho jediná dobrá vlastnost. Předčí záchrana životů to vše zlé? Nikoliv, lidé na něm mají rádi právě to špatné.

 Už zase... já vím, já vím...ale nedivte se...venku svítí sluníčko, je nádherně, to by byl hřích zůstat doma!!! Tak jsem dneska popadla zaprášené kolečkové brusle, též zvané in-liny, a vyrazila pryč z civilizace. Můj fotoaparát jakožto věrný přítel na cestách samozřejmě nesměl chybět a konečně jsem objevila lesy v blízkém okolí, kde nejsou jen jehličnany. To jsem musela zachytit!

 Víte o tom, že je skupina PÍŠE.CZ na facebooku? Pokud ne, jste registrováni na facebooku a nechcete zůstat inkognito, přidejte se...
Ta skupina už tam nějaký ten pátek visí a nic moc se v ní neděje, tak to tam přijďte rozhoupat...

Není to tak dávno, co jsem se tady na blogu zmínila o dnu, kdy mi mé slzy stékaly po tváři a padaly na sešit z biologie, ale neřekla jsem, proč se tak dělo. Dnes už jsem s tím vyrovnaná, rozhodnutí bylo učiněno a já mohu otevřeně mluvit o to, co se ve mě ty dny dělo.

 Hlavou mi stále dokola koluje změť snů dnešní noci, nebo spíše rána? Bylo jich tolik, matně si pamatuji tři. Vím, že se ve snech občas objevovali ti samí lidí, někdy ti, které jsem viděla párkrát za život, jindy ti, se kterými jsem strávila mnoho let a někdy i ti, se kterými právě trávím mnoho let. Ale byli tam i tací, u kterých mám pocit, že jsem je ve snu potkala prvně.

 Je to už nějaký ten čas, co jsem se tady na blogu naposledy zmínila o naší malé rošťandě Rézi. Dobře si pamatuji, že v té době to bylo ještě malé škvrně a překonávali jsme spolu první pokusy o pití a jídlo. Dnes už je Rézi velká holka. Příští týden oslaví tři měsíce života a já jako hrdá matka na ni nedám dopustit.