Motýlí křídla
"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus
Status:
Jsem tu pro každého, kdo o to stojí!
ICQ: 406 153 377
|
Článek Mám se změnit? V čem ?
Komentáře k článku: Mám se změnit? V čem ?
xixi®pise.cz: Ne.
Máš pravdu, neznám tě, ale člověku trvá STRAŠNĚ dlouho, než by se doopravdy změnil.
Buď taková jaká si (pokud nejsi na všechny okolo sebe hnusná a nezabíjíš je pohledem a nechceš to změnit).
Jenom se můžeš zkusit třeba trochu přizpůsobit ostatním... 
---
xixi.pise.cz
white rabbit: Ano, neznám tě, ale za sebe říkám: Neměň se! Zůstaň taková jaká jsi! A když se budeš chtít změnit, tak jedině kvůli sobě, ne kvůli někomu jinému! To je můj názor... Já to mám u sebe úplně jinak. Mně kamarádi vyčítají, že se měním. Já to na sobě nepozoruju, ale možná mají pravdu. Každý se přece mění, tak proč mě za to odsuzují??? 
Byla jsem z toho špatná, ale už ne. Řekla jsem si, že jsem jaká jsem a oni si na to musí zvyknout! Pokud ne, nejsou to praví kamarádi! Takže dělej jen to, co chceš ty!
pajenka: Jj každý se mění, ale jde o to jakým směrem ( k lepšímu či k horšímu ). Jsou lidi, ktrří kvůli své změně zapomenou na kamarády, to bych nedokázala... pro mě nemožné!!!
slosyndrom: Ahoj,jak jsem si tak četla tvůj článek,zamyslela jsem se nad sebou jáká já vlastně jsem......na nic jsem nepřišla protože jsem něco jako ty,tady taková a jinde zase uplně jiná,takže ti říkám,neměň se,ať tě lidi mají rádi takovou jaká doopravdy jsi.Uvědom si že oni by se taky kvůli tobě nezměnily a hlavně,nejde to se změnit,jednou jsi se narodila taková a taková taky zůstaneš.Tak ahoj Petra
kristynka: Nic bych si z toho nedělala. Všichni jsme totiž strašně málo sebekritičtí! 
pajenka: Já jsem jenom zvědavá, jestli si to někdy ten člověk tady přečte, tak jestli mi sem taky něco napíše a uvidí se v tom. Já si z toho nic jako moc nedělám ale stále si říkám, že pokud bych na sobě měla něco změnit k lepšímu a pokud by to bylo reálné, tak proč ne...
pajenka: Budu se snažit, snad to tak vidí všichni kdo mě znají... a pokud ne ať se mi tu vyjádří co změnit!!!
hope*: Někdy mám pocit, že mě vlastně ani nezná moje rodina, přesně jak píšeš, ať už jsem ve škole, s přáteli, s cizími lidmi nebo doma pokaždý se chovám jinak.
Měla jsem nějaké problémy a začala se strašně měnit, pořád jsem nad něčím přemýšlela, nesmála se tolik a byla i mnohdy nepříjemná. Tohle jsem si však uvědomila až po roce. Změnila jsem se ani nevím jak a mé okolí si toho určitě všimlo. Teď se to snažím napravit, ale přesto vím, že se hned nezměním v tu holku, která jsem byla před rokem a možná to ani nechci. Budu se jen snažit užívát si života, tak jako dřív, ať už jsem jakákoliv. Takže si myslím, že by ses měnit neměla, určitě ne násilím nebo tím, že to ostatní požadují. Člověk se mění celý život, aniž si to uvědomuje. Hodně mě zaujaly tvoje slova a myšlenky. V poslední dobou se nad sebou (ale nejen nad sebou) hodně zamýšlím a můžu snad říct, že to má příznivé učinky.
pajenka: Po mě pořád vlastně někdo chce abych se změnila...můj ex přítel, můj ex ex přítel ale k čemu?K holce, která už nemůže být dítětem a já to dítě v sobě mám právě ráda, protože díky němu se směju! Díky němu mě někteří mí kamarádi znají jako praštenou holku... která dělá legraci. Kdybych se změnila v jejich obzor jaká bych byla? Dámička s nosem nahoru? Ne! To nechci!
Já nad sebou radči nepřemýšlím...nedopadá to dobře...většinou na sobě prostě něco najdu... nějakou chybu, kterou bych ráda odstranila ale přitom vím, že to nejde...
hope*: To je neuvěřitelné, úplně jako by jsi mi mluvila z duše.
Ale myslím, že člověk v 16 nebo 17 letech je přeci jen trochu ještě dítě, ať už si každý myslí něco jiného. Nikde není psáno, kdy z nás přestávají být děti. Někdo v sobě může cítit dítě i ve 40. Já osobně se v 17 považuji ještě jako dítě, taky se tak někdy chovám, ale na druhou stranu se ve mně v určitých situacích projevuje dospělost. Taky nechápu dnešní 13leté holky, které ze sebe dělají dospělé. Dětství máme jen jedno, tak si ho máme užívat a nazajímat se o starosti dospělích, na to budeme mít ještě spoustu času. A i přesto všechno, jednou jsme se narodili rodičům, takže i v 80 letech budeme pořád děti našich rodičů.
pajenka: No já jsem tuplovaný dítě...užívám si toho adospělým být nechci ale jak říkáš, v některých situacích se tak chovám. Někteří lidé říkají, že mám hrozně dospělácké myšlení...já bych to nazvala asi jinak.
Někdo mě jinou než vážnou a "dospělou" nezná, protože nechce znát. Já jsem se snad nikdynetešila na to až budu dospělá ... všechny ty starosti, to radči zůstanu dítětem.
Jj máš pravdu...vždycky budem dítětem svých rodičů.
jirka: Já si myslím, že měnit by ses měnila jedině, pokud ty chceš sama. Pokud to chce po tobě někdo jiný, měla by ses nad tím aspoň zamyslet.
Jinak myslím si, že žádná změna nikomu nikdy neuškodila. Nemyslím si, že by se z tebe tím stala nenávratně nějaká potvora nebo někdo, kým bys nechtěla být. Myslím, že tím naopak objevíš jakoby "nový svět", jiný pohled, vyzkoušíš si, jestli to bude lepší, když se budeš chovat trochu jinak. Člověk by se měl pořád tak trochu přetvářet (a pak se ohlédnout), i když není v pubertě. Dostaneš tím nový náhled, a to není na škodu, a třeba zjistíš, že to tak je lepší. Už asi nejsi v pubertě?
slidusqa: neměn se zuatan taková jaká jsi taky jsem an to změnou doplatila přišla jsem o všechny přátelé tak to rači nedělej ???