Motýlí křídla
"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus
Status:
Jsem tu pro každého, kdo o to stojí!
ICQ: 406 153 377
|
Článek Můj osud je žít sama?
Komentáře k článku: Můj osud je žít sama?
jerry®pismenkuje.cz: Ahoj 
Nejspíš mám podobný problém.I když u mě to nejsou stovky,ale jen desítky km
.Myslim,že ti za kterými jezdíš si ani neuvědomujou,že nebydlíš poblíž.Já jsem bydlela v práglu,ale před několika lety jsme se odstěhovali.Samozřejmě,že kámošky mi tam zůstali a tak se vidíme jednou dvakrát do měsíce a jezdíme spolu na prázky.Nazačátku jsem jezdila za nima,ale pak přišla stejná depka.Co když už o mě nestojí?To by potom mohli přijet za mnou.Chvíli jsem se tím trápila a pak jim to všechno vyklopila.Někdy jezdí za mnou a někdy já za nima.No a je to fajn.Ale mám tam taky ty kámošky co po mě chtěli,abych chodila s nima do školy a jaxi nechtějí pochopitř,že je to moc daleko.Takový ¨stojej občas vážně za nic.
Nejsípš bys měla svewjm kamarádum řžíct něco podobnýho,co píšeš tADY.Myslim,že to pochopí a přijedou.Na venkov 
pajenka: Ahojky!
Já vím, je pravda, že někteří jezdí ale nětreří ne a já nevím, co si mám o nich tak trochu myslet jsem zmatená ale přitom nemám tu odvahu jim to říci. Díky bohu do Prahy není zas tak nejblbější spojení...ale co Brno? Slovensko? Se svou kamarádkou ze Slovenska se vidím jedou do roka. Ale i tak jsem za to ráda...
tlapka®pise.cz: Myslím, že se najdou i tavcí, kteří tě berou stejně jako ty je, neboj
P.S. V enketě mi chybí možnost: "Vím, že to půjde nahoru a dolů" 
pajenka: No třeba ty co nenávidím co? 
Fajn tak teď užvím, že ty hlasuješ takto... ale to slovo VÍM je závádějící...viš!
romča: Pájí, z tohohle článku jsem trochu rozpačitej. Čiší z něj jistá nevyrovnanost. Když pořádně nevíš, co chceš, proč si nenecháš poradit? Proč si myslíš, že když Ti někdo říká, jaká bys ne měla, ale mohla být, že Ti to nařizuje?! Tak to není, jedná se přece jen o doporučení, dobrou radu - co je na tom špatného?
Ti lidé Ti to říkali/říkají právě proto, že Tě mají rádi. Proč se vaše generace bojí debatovat o mnoha věcech, o problémech, prostě přemýšlet, proč chcete všechno hned? Máte celý život před sebou a jestli máš někoho, kdo je od Tebe 100 km daleko, no tak to ještě není žádná tragédie. Když se 2 mají rádi, můžou být od sebe i 1000 km daleko a nemůže je to rozdělit... O tom je právě síla vztahu! O těšení se na toho, koho máme rádi, až za námi přijede.
Ano, někdy pak když přijede, může se stát, že máte pocit, že jste ten společný čas nevyužili nejlíp, ale pak si právě můžete sednout, napsat a probrat to tak, aby se to příště neopakovalo. Prostě základ všeho je o problémech i o tom, co vás trápí vzájemně, mluvit! Mluvit, mluvit a mluvit! Ne kecat, ale vážně diskutovat.
Jasně, říká se, že důležitější jsou činy - a je to pravda. Ale jen ty často taky nestačí. Obzvlášť když spolu s Tvým vyvoleným nejste pořád... Život je běh na dlouhou trať a třeba právě dálka ve vztahu je tou nejlepší zkouškou jeho pevnosti! Toť můj názor. Neber to prosím osobně, ale v obecné rovině. Díky, R.
pajenka: Víš, tenhle komentář mi příjde trochu...ehm...ne k tematu...v podstatě všechno co jsi tady napsal, tak není k tomu co jsem psala.
Mě nikdo neříká,jaká bych měla být...mě lidi říkaj, zůstaň taková jaká si. Vpodstatě ty jsi byl jediný, kdo mě chtěl vervomocí "změnit,vychovat"...jak to nazvat.
V tomhle článku píšu o tom, že když mě někdo s něčím pomůže, tak mám pocit, že jsem si to mohla vyřešit sama, že by to bylo lepší, neotravovala bych lidi okolo!
Příjde mi, že na něco narážíš...ale tohle je vážně čistě o lidech přátelích,nikoli příteli! V mém věku je docela těžké mít někoho tak daleko. Zažila jsem to u Kristýnky, kdy jsem jí díky tomu, že jsem 100km od ní, nemohla pomoct! To je ten nejhorší trest dálky!
Dálka ve vztahu je na nic a nevím, jestli bych to podruhé přežila... ano přežila...ale jen kdyby...to je jedno ale i tak pokud nebudu muset nechci to zažít.
Tyhle dva komentáře ale opravdu vůbec nepatří k tématu...i přesto můžem dál diskutovat...budu ráda
romča: Já nevím, v tom případě jsem nepochopil zcela, cos psala. Nebo jsem to pochopil blbě. Bylo mi jasný, že píšeš i o přátelích v širším slova smyslu, ale i tam si stojím za tím, že dálka nehraje roli. Pomoct důležitou větou, pěknou SMSkou, mailem, tím vším můžeš pomoct bez ohledu na dálku někdy líp, než osobním kontaktem za každou cenu.
Pokud Ti vadí, když Ti druzí pomáhají, tak jim své problmy nesděluj. A nebo si srovnej své ego a pochop, že pomoc druhého není nic špatného, ale projev přátelství, úcty (a třeba i lásky).
Taky rád někdy podiskutuju víc, ale už dnes končím.
R.
PS: Určitě se nikoho nesnažím "měnit či vychovávat" pokud je to proti jeho vůli. Sám bych to nazval spíš právě zase tou snahou pomoct. Ale nikomu nic nevnucuju. Jen doporučuju - ano, někdy i dýl - cítím-li, že můžu pomoct, no a když po nějakém čase vidím, že není zájem, tak samozřejmě ustanu. Ale to zase platí obecně... Tak zatím
pajenka: Nikdy nepomůžeš tolik sms ani ničím jiným, jak svojí přítomností! Když pláčeš,tak ti sms neusuší slzy, nepodrží tě a nenechá aby jsi s tebou diskutoval a aby jsi se prostě do tý sms vybrečel. Nikdy slovy nevyjádříš tolik, jako svou přítomností!Já nevím, jestli tohle chápeš... každý je jiný a tobě možná ta sms(a další možnosti komunikace) pomůžou ale mě moc ne!
Tak jsem to ale přece taky nemyslela, že nechci od nich pomoc! V tom článku, je jasně psaný,že se pak obviňuju sebe... nikdy ti nepřišlo, že jsi sice rád, že ti někdo pomohl ale že by jsi to možná zvládl sám... možná sice za delší čas?
To,že končíš není překážka..tenhle koment nezmizí! Počká tu na tebe!
Já vím...řekl jsi mi to už asi stokrát ale já prostě z toho mám ten pocit...nejen já. V jednu chvíli jsem si i říkala, že by bylo lepší, kdyby jsi nezkoušel pomáhat...možná by se ušetřilo mnoho bolesti.Já vím zní tohle hrozně necitelně ...ale já to tak prostě odjisté doby cítím.Promiň
romča: Začnu od konce... Je to opravdu hodně zvláštní přístup, přijde mi to trochu jako neochota ustupovat ze svých pozic a životních návyků, ale proti gustu --- jj, každý jsme jiný.
A co se týče toho sebemrskačství po pomoci, díky za vysvětlení. Zase to mám trochu jinak, ale nešť. R.