Tělo se hroutí

 Tak se mi to nějak kazí, do včerejšího dne jsem si myslela, že mám všechno pod kontrolou, že mám svoje TĚLO pod kontroulou. Nevím, co se to se mnou děje. 
Den začal jako každý jiný čtvrtek nultou hodinou a ta proběhla poklidně, ale v první hodině už mi zdaleka tak klidně nebylo a v třetí jsem dokonce musela bez jakéhokoliv zeptání učitele, zda můžu, vyběhnout ven na vzduch. Zeptat bych se prostě nestihla, už tak jsem běžela a téměř neviděla na cestu. To už znám, ty chvíle před omdlením, kdy musím buď rázně zakročit, nebo jen nechat svoje tělo zkolabovat. Než zabral prášek prožívala jsem hrozné chvíle, ale jakmile zabral bylo mi, jako by se nic nestalo.  Cítila jsem, jak mi prášek postupně působí na tělo, nejdřív jsem zývala, pak jsem dostala zimnici a pak jako když utne.
Kdyby se mi to stalo jednou, ale je to pár týdnů, co se mi přihodilo něco podobného. Ten den jsem musela odjet ze školy dřív, ale včera by mě neměl kdo odvézt, musela jsem počkat, až zabere prášek. Bylo mi jasné, že pak mi bude dobře.

Moje hormonální soustava je nejspíš pořádně rozházená a já netuším, jak ji srovnat. Dnešní den ve škole taky nebyl úplně růžový, moje nálady se střídaly jak na houpačce a v jedné chvíli jsem byla naprosto neoprávněně až agresivní a aby toho nebylo málo, doma se taky něco děje. Nejvíc mě ale trápí moje tělo, nechci to prožívat pořád dokola...jenže, co s tím...