"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus

rozervanec®pise.cz: Mám kámošku, která v posledních letech hodně pomáhá svým přátelům....od deprese, od chuti spáchat sebevraždu... A přesto se jí právě v těchto letech udály strašné věci (otěhotněla, potretila, otěhotněla, musela jít na potrat...)
Řekla bych, že ty smutné věci jsou ale její karmou za její dříve spáchané špatné skutky (například tak trošku šikanovala své slabší spolužáky a i horší věci).
U některých lidí se smutné věci dějou ne proto, že by něco spáchali, ale proto aby něco vydrželi - je to pro ně třeba taková zkouška, aby zesílili, aby už přestali být tak naivní a viděli svět jasnýma očima - to teď posuzuju podle sebe... Neměla jsem zrovna jednoduché dětství: ze začátku za to mohly učitelky v mateřské školce a učitelky na mé první základce, později spolužáci na základce... díky tomu všemu jsem se stala odolnější. Dík některým zradám na střední se už nemohu svěřovat se vším do podrobna úplně každému. Svým způsobem jsem vystřízlivěla, sundala růžové brýle a vidím svět i lidi mnohem jasněji... Avšak člověk se stále učí. I teď zažívám mnohá zklamání, ale co nadělám? Patří to k životu a třeba se díky tomu ze mě stane lepší člověk...