Docela ráda bych si hodila dovolenou od prázdnin. Jen na týden skočit do školy a zas toho mít plný zuby, pak jen zase hezky pokračovat v prázdninách. Potřebovala bych to jako sůl. Nemám pojem o čase, o dnech, měsících... život mi protéká mezi prsty a já jen tak sedím, koukám... nikam se mi nechce, nic se mi nechce...

 Je tady vlastně vůbec ještě někdo, kdo si pamatuje začátky tohoto blogu? Byly strašné. Můj blog je starý přesně 844 dnů (ke dni 14. 8. 10), to je mnoho dnů. A začátek měl barvu... černou. Celou dobu svůj blog ladím do tmavších barev (prostě se mi to líbí), ale dřív to byl i odraz mého podvědomí, mých pocitů. Ano byla jsem jedna z těch, kteří stále litovali sami sebe, stěžovali si jak je svět hrozný a neměli z ničeho radost. A proto vlastně vznikl i tento blog, měl mi umožnit vypsat se z toho všeho a třeba i najít někoho podobného...stalo se.

 Kdysi jsem v olympiádě z českého jazyka (jen tak mimochodem, to byl propadák) psala slohovku na téma "Kdybych měla křídla...". Tehdy jsem psala o přátelích, rodině a o těch, které mám ráda. Nápad dobrý, ale slohovka jistě skončila katastrofálně. Dneska mě ale napadlo, co kdybych vážně měla křídla...opravdová, opeřená, schopná unést mě...kam bych letěla, co bych chtěla vidět...