První, co si ze svého zatím krátkého života pamatuji, jsou chvíle, kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku. Tam mi bylo fajn. Bylo tam teplo, hlad jsem neznala a jen jsem spala, ale jednoho dne mě maminka už odmítala opečovávat v bříšku a já musela ven. Nechtěla jsem, spírala jsem se, ale bylo to marné. Stejně jako moji sourozenci i já jsem se najednou ocitla v studeném a světlém prostředí.