Hledám tu jednu cestu, do které bych měla vstoupit a která by byla ta správná.

Sníh, jak kouzelné slovo a ještě kouzelnější věc. Padá z nebes jako dar, tento dar však není dlouho hmotný.Stejně tak rychle, jako se objeví, tak rychle i zmizí. Stačí se ho lehce dotknout rukou a roztaje teplem.

Tajemství... každý má nějaké tajemství, které si nechává pro sebe. Ani jeho nejlepší přítel,rodina nemá to právo ho znát. Někdo si píše deníčky, aby to přece jen mohl někomu svěřit. Někdo si to nechává jen pro sebe a často nad tím třeba i přemýšlí. "Proč jsem to udělal, co mě k tomu vedlo?", tvoje podvědomí stále říká.

Dneska jsem při angličtině měli takový malý rozhovor na téma "My favourite things" - tedy moje oblíbené věci. Já jsem si při tom rozhovoru všimla, že už nejsem holka jako dřív, co neví co by... už nejsem ten kdo neví co má rád. Ano zní to divně ale často jsem vždycky kolísala a nemohla se rozhodnout. Teď už ne...taaakže...

No to by mě taky zajímalo... na druhou stranu možná radči nevědět. Každý den potkáváme spoustu lidí, většiny si ani nevšimneme, jenom je mineme na ulici, ve škole,v práci. Když nás něčím nezaujmou, za půl minuty ani nevíte, že jste někoho potkali. Ale i přesně takový krátký čas stačí, aby jste si na někoho udělali názor...nějaký obraz. Stačí jenom potkat výstředního člověka na ulici a spousta z nás si o tom člověku minimálně něco pomyslí.

Je to semnou špatný...pořád usínám.Ráno vstanu-chci spát. Příjdu do školy-usínám, zavírajíse mi oči. Příjdu ze školy- usínám.Lehnu si k televizi- podřimuji... Pořád bych spala a spala. Je to dané mojí unavou, ale taky tím, že ráda spím.Proč? Tam je to jenom můj svět, nikdo mě tam neruší. Dokážu si vysnít krásné chvíle...ano jsem snílek.

Často jsem se mamky ptala, jaká jsem já byla jako miminko, bohužel sama si to nepamatuji ale od mamky se mi taky nikdy nedostala dostačující odpověď. Co vím, tak se pohybuje někde v letech 0-6. Většinu věcí vím opravdu jenom z povídání mamky ale kupodivu mi v hlavě utkvěly i nějakéty vzpomínky z dob, kdy jsem ještě chodila do školky a byla ještě malé,hodně, roztomilé dítě. Nicméně to už je dávno pryč a moje momentální podoba je pravý opak... ale já jsem vám vlastně eště neřekla, co že to tedy vím ...