Většina lidí toho člověka nemá ráda, je to lehčí a příjemnější verze House, každopádně dokáže vnímat lidi okolo sebe jiným přátelštějším způsobem, neničí si svůj život, ale přesto to není ono.

 Něco je špatně, něco je jinak. Chce se mi křičet, chce se mi mlátit. Nikdo tu není, nikdo mě nezná. Všichni jen soudí, všichni jen čumí. Každý chce všechno, každý chce štěstí. Mám chtít to samé, mám chtít být jiná?

 Stála na okraji propasti a hleděla dolů, tiše vzpomínala...její vzpomínky ji zavedly na mnohá známá místa a připomínaly jí zážitky, které na těch místech zažila. Po tváři jí začala stékat slza, pomalu klouzala po jemné a bledé pokožce až opustila teplo tváře a padala dolů do propasti, temné a studené. Dívka se za ní koukala se smutným pohledem v obličeji, právě ji opustila jedna zlá vzpomínka společně s tou slzou a její srdce zaplesalo.

... po dlouhé době jsem se ti rozhodla znovu napsat. Asi si budeš myslet, že se ti ozvu jenom když něco chci, ale já vážně nevím, co jiného bych ti psala za dopisy. Vždyť ty mi ani nejsi schopný odepsat. Neříkej mi, že toho máš tolik, přeci jenom já mám tu správnou adresu (U Ježíška doma 1, Gronsko, pod ledem). Když jsem ti psávala dříve, věřila jsem, že prostě chceš zůstat v anonymitě a proto mi neodepisuješ, ale jsem už dost stará na to, abych unesla nějaké ty skutečnosti o tobě, díky kterým asi nechceš být prozrazen! Vždyť mě znáš!

 Sedím ve svém pokoji, ale ten pokoj není můj. Je mi zima, ale v pokoji je teplo. Třesu se a nedokážu to zastavit, nedokážu se zahřát. Mé tělo je jako v sevření něčeho jiného, něčeho zlého, co mi brání přijmout teplo přes svoji kůži.

Ve čtvrtek jsem na facebooku klikla na jeden odkaz. Po přečetní toho článku jsem se neskutečně rozzlobila. Co stálo v článku? Možná tušíte. Senát schválil zrušení státních maturit.

 Chtěla by pomoct, ale nemůže, NECHCE. Má prostředky na to, aby pomohla, ale váhá.

I WANT TO PLAY A GAME!