Pája se nám mění... Byla na plese (maturitním-ne svým) a světe div se, tančila... polku, valčík, džajf...ona si na to dokonce vzpomněla. Vzpomněla si na kroky! Pak tančila a pařila, pořádně pařila, až téměř prošpala střevíce a zlila játra.

A je to tu znovu, před chvílí jsem v poštovní schránce objevila pozvánku na výcvik autoškoly.

Přemýšlím...
sedím v cizím bytě, u cizího počítače, kulturně vyčerpaná z lidí, kteří jsou cizí...

Chce se mi křičet, řvát na celý svět...ale moje hlasivky nemají dost síly, aby to všechno vyřvaly! Nevím, co mě to zase popadlo, snad bezradnost?! Ale z čeho? Já se cítím, divně... střídavě sleduju Moonlight a nebo poslouchám Within Temptation. Lidi, já končím... žádný seznamky, to nemá cenu... tam se lidi vybírají jenom podle vzhledu! Prostě se postavím doprostřed nějakýho náměstí a budu čekat, až se mě někdo osloví... ať to bude kdokoli! Jo, ale šáhnout na sebe nedám! Ať jsem blázen jakkoli velký!

Ubližovat je tak snadný...ale ten pocit je příšerný!

Přede mnou je poslední měsíc (a 3 dny) mého "dětství", jakmile odbije 6. února 3:25 dostanu úředně "titul" dospělá.

Moje minulost mi zničila přítomnost a já teď tak věřila, že to konečně  přišlo...zkazila jsem to!