Kdysi hodně dávno mi na lide.cz napsal někdo, koho jsem zpočátku považovala jen za dalšího, se kterým si budu příjemně psát, ale vlastně se nikdy nesetkáme. To však byla chyba. Psali jsme si, to ano, vždycky jsme si měli co říci a po nějaké době jsem se těšila na první rande.

 Dneska jsem se s mamkou vydala na dámskou jízdu do Pardubic, a tak jsem si řekla, že se při té příležitosti podívám po tom puzzle. Doufala jsem, že v tom city bude nějaké větší hračkářství, kde by mohli něco mít. Nakonec jsem našla, ale výběr nad 5000 kousků byl značně chabý. V tom chabém výběru jsem ale našla můj Východ slunce, dokonce za přibližně stejnou cenu jako je to puzzle nabízeno na internetu, tak jsem se raději moc dlouho nerozmýšlela.

 Můj pokoj je velký, ne je obrovský... prostorný, prostě a jednoduše je to největší pokoj v domě, o tom, jak jsem se k němu dostala snad někdy jindy. Minulý rok se mi podařilo přesvědčit rodiče, že tu růžovou barvu na zdech už nechci, a tak tu mám oranžovou, ale pořád tu něco chybí. Chtěla jsem si hlavní stěnu dát vymalovat, nějaký hezký obrázek by se sem hodil, ale nejsou lidi a peníze. Na Slovensku mě napadlo, že bych si mohla sehnat nějaké velké puzzle a dát si ho na hlavní stěnu (samozřejmě ho nejdřív musím složit, ale to mi nedělá problém).

 Právě jsem odložila světoznámou knížku s názvem TWILIGTH. Někteří to odsuzují, jiní to milují a některým je to úplně jedno. Pro mě je to knížka, která mi připomíná mě samotnou.

 To bych nevěřila, kdybych to sama nezažila.

 Moji milí čtenáři,
zítra v poledních hodinách nasedám do vláčku a mířím na zaslouženou dovolenou na Slovensko. V programu je ubytování v Popradu, túry do Vysokých Tater, návštěva Aquacity Poprad. Následné přesunutí do malé chaty u Liptovského Mikuláše, kde se pokocháme Západními a Nízkými Tatrami, Liptovskou Marou a kdo ví čím ještě. Jako bonus (zrovna ten největší) celou dovolenou budu trávit s Jaquesem a Romi (já vím, že vám ty jména nic neříkají, ale čtou to i lidé, kteří vědí, o koho jde, vy ostatní to ignorujte;)). Prostě se na to nesmírně těším a doufám, že to bude tak parádní, jak jsem si to naplánovala (i když plánování vysloveně nesnáším).

Co to znamená pro vás? Že budete mít ode mě celý týden sladký pokoj. Nebudu přispívat žádnými mými myšlenkovými pochody, ani komentáři k vašim článkům. Leč nejásejte, brzo se tu objevím a všechno napravím. Možná i nějakou tu reportáž ze Slovenska připravím. A beru foťák, takže i pár fotek možná zříte.
Tak se tu mějte, jak chcete. J Mávám!

 Když už jsem u toho vypisování problémů, které mě trápí, nemůžu se nezmínit o jednom, který je právě velice aktuální a s nímž se trápím každou chvilku, co mám čas na přemýšlení. Je to jednoduché, tedy vlastně složité.

 Prázdniny začaly a já sedím doma. Ve skutečnosti mi to vůbec nevadí, jen mě mrzí, že nemůžu ten čas vložit do něčeho užitečnějšího, jako je například brigáda. Měla jsem nakousnuté tři, jedna celkem jistá, za dobrých podmínek (dobré platební ohodnocení, blízko domu, nenáročná práce), jenže se stalo to, co jsem očekávala a všechny mi padly.