Když u mě propukla puberta moje tělo mi to dalo značně najevo a to ne moc hezkým způsobem. Na mém obličeji se začaly objevovat zarudlá místa, či černé tečky. Netrvalo dlouho a můj obličej byl těmito místy posetý.

Sladkých sedmnáct je nenávratně pryč... dnes brzo ráno jsem se podle občanky stala dospělým občanem České republiky. K dospělosti mám však stále daleko. Oslava? Oslava se konala před týdnem s mojí třídou...a dneska jsem strávila den taky velice zajímavým způsobem. Rozhodla jsem se totiž, že se neopiju, ale přejím. Skoro se mi to podařilo, když jsem po sobě do sebe nacpala dort, palačinky...s odstupem čokoládu, salát, popcorn. Byl to hezký den...Poté přípitek s rodinou! A tak s pocitem dospělosti a neomezených možností (co se týče omezení do věku 18-ti let), jdu ulehnout do své postýlky...

Pája se nám mění... Byla na plese (maturitním-ne svým) a světe div se, tančila... polku, valčík, džajf...ona si na to dokonce vzpomněla. Vzpomněla si na kroky! Pak tančila a pařila, pořádně pařila, až téměř prošpala střevíce a zlila játra.

A je to tu znovu, před chvílí jsem v poštovní schránce objevila pozvánku na výcvik autoškoly.

Přemýšlím...
sedím v cizím bytě, u cizího počítače, kulturně vyčerpaná z lidí, kteří jsou cizí...

Chce se mi křičet, řvát na celý svět...ale moje hlasivky nemají dost síly, aby to všechno vyřvaly! Nevím, co mě to zase popadlo, snad bezradnost?! Ale z čeho? Já se cítím, divně... střídavě sleduju Moonlight a nebo poslouchám Within Temptation. Lidi, já končím... žádný seznamky, to nemá cenu... tam se lidi vybírají jenom podle vzhledu! Prostě se postavím doprostřed nějakýho náměstí a budu čekat, až se mě někdo osloví... ať to bude kdokoli! Jo, ale šáhnout na sebe nedám! Ať jsem blázen jakkoli velký!

Ubližovat je tak snadný...ale ten pocit je příšerný!

Přede mnou je poslední měsíc (a 3 dny) mého "dětství", jakmile odbije 6. února 3:25 dostanu úředně "titul" dospělá.

Moje minulost mi zničila přítomnost a já teď tak věřila, že to konečně  přišlo...zkazila jsem to!