Již po třetí jsem dnes zavřela tuto neobyčejnou knihu. Musím se o ní aspoň krátce zmínit, protože se svojí výjmečností stala knihou mého srdce. Poprvé se mi do rukou dostala ještě na základce, kdy jsem zarytě pátrala po tajemstvích starověkého Egypta a ta kniha mě uchvátila. Začetla jsem se do ní a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Četla jsem ji pořád, ráno, ve škole, odpoledne, večer... přestože má přes 800 stran a řadí se mezi ty náročnější, já jsem ji přečetla jedním dechem.

 Tak jsem zase po delší době vzala foťák na milost a šla za náš dům do obilí. Člověk by nevěřil, kolik života se pohybuje na malém místě. Nicméně s fotkama nejsem téměř vůbec spokojená. Začínám neodvratně toužit po lepším vybavení, které je v nedohlednu. Vyfotit totiž broučka na obilí, je digitálem a automatickým makrem téměř nemožné. Pořád to zaostřuje jinam než já chci, zaostřuje-li to vůbec!

 Po dlouhých tahanicích a sporech o to, jestli mají nebo nemají být zveřejněny zadání a řešení státní maturity naostro, se konečně ke konci měsíce prolomily ledy a testy byly zveřejněny!

Pamatujete, jak jsem psala článek Kam na VŠ? A pamatujete taky, jak to nakonec dopadlo všechno jinak? A stejně to dopadlo ještě trochu jinak.

 Aneb jak se pohodlná, zhýčkaná a líná slečinka vydala na 5 dní mimo civilizaci.

 aneb jak to nakonec nadmíru dobře dopadlo.

Nedávno jsem vám tu psala článek o Aukru: pajenka.svetu.cz/20034-aukrocz.html.

 Ráda bych Vás všechny toutu cestou pozvala na Pietní vzpomínku k 69. výročí ležácké tragedie, která se bude konat 19. června 2011 jako každý rok v památníku Ležáky, na místě bývalé osady. Přijďte zavzpomínat a uctít památku lidí, kteří nasadili život při obraně českého národa. Ležáky nebyly tak rozsáhlou vesnicí jako Lidice, ale nebyly vypálené náhodou, nýbrž jako odplata nacistů za schovávání vysílačky Libuše, která udržovala kontakt s Londýnem.