Není to tak dávno, co jsem se tady na blogu zmínila o dnu, kdy mi mé slzy stékaly po tváři a padaly na sešit z biologie, ale neřekla jsem, proč se tak dělo. Dnes už jsem s tím vyrovnaná, rozhodnutí bylo učiněno a já mohu otevřeně mluvit o to, co se ve mě ty dny dělo.

 Hlavou mi stále dokola koluje změť snů dnešní noci, nebo spíše rána? Bylo jich tolik, matně si pamatuji tři. Vím, že se ve snech občas objevovali ti samí lidí, někdy ti, které jsem viděla párkrát za život, jindy ti, se kterými jsem strávila mnoho let a někdy i ti, se kterými právě trávím mnoho let. Ale byli tam i tací, u kterých mám pocit, že jsem je ve snu potkala prvně.

 Je to už nějaký ten čas, co jsem se tady na blogu naposledy zmínila o naší malé rošťandě Rézi. Dobře si pamatuji, že v té době to bylo ještě malé škvrně a překonávali jsme spolu první pokusy o pití a jídlo. Dnes už je Rézi velká holka. Příští týden oslaví tři měsíce života a já jako hrdá matka na ni nedám dopustit.

 Měsíc se s měsícem sešel, týden s týdnem, den s dnem....a čas plyne...

 Dneska jsem byla nucena dělat i něco jiného, než jen sedět u počítače...důvod? Počítač mi neskutečně zlobil, a tak následovala přeinstalace windows, než k tomu však došlo, musela jsem si najít jiný program. Vzala jsem foťák, Rézi a vyrazilo se na sluníčko a čerstvý vzduch...a něco málo z té krásy se mi podařilo zachytit...

 Na facebooku se objevila další "pofidérní" skupina, ve které musíte nejdříve stlačit tlačítko "To se mi líbí" a teprve pak si můžete přečíst obsah. Tato skupina se jmenuje "25 příznaků dospělosti" a jelikož patřím podle občanského průkazu (nikoliv však duševním stavem) do skupiny "dospělí", klikla jsem na "To se mi líbí" (čímž jsem se automaticky připojila ke skupině, ze které jsem se po přečtení hned zase "odtosemilibí"). Po přečtení jsem shledala, že dospělá vážně ještě nějaký ten čas nebudu, to jsem si oddychla...nicméně i přes to s některými body souhlasím (a nikdy tomu nebylo jinak).
A jak jste na tom vy?