Moje křestní jméno je PAVLA. Nikoli Pavlína!!! Proč to píšu? Protože většina lidí v těchto dvou jménech nevidí žádný rozdíl, a tak Pavly bývají oslovovány volány Pavlínami a naopak, a když se k tomu ještě přidá zdrobnělina jména, která není ani od toho pravého, je to k zbláznění. 
Již od malička mi polovina lidí říká Pavlínko, zvykla jsem si na to, ale pokaždé když to někdo vysloví, vržu zuby a v posledních dobách jsem se začala i ozývat, že tak se nejmenuji. A ono to funguje.

 Když už jsem u toho vypisování problémů, které mě trápí, nemůžu se nezmínit o jednom, který je právě velice aktuální a s nímž se trápím každou chvilku, co mám čas na přemýšlení. Je to jednoduché, tedy vlastně složité.

...jenže já jsem holka z vesnice, a tak mi místo myšlení často přijde na pomoc selský rozum a intuice. Je to zlé, ale na můj vkus až moc často dělám věci naprosto automaticky a ŠPATNĚ!

 Prázdniny začaly a já sedím doma. Ve skutečnosti mi to vůbec nevadí, jen mě mrzí, že nemůžu ten čas vložit do něčeho užitečnějšího, jako je například brigáda. Měla jsem nakousnuté tři, jedna celkem jistá, za dobrých podmínek (dobré platební ohodnocení, blízko domu, nenáročná práce), jenže se stalo to, co jsem očekávala a všechny mi padly.

 Jsou věci jasné a jsou věci, na které bychom potřebovali manuál, však bývá to většinou právě naopak. Na věci jasné, jednoduché bývá ne jeden manuál, ale klidně hned tři a na věci složité se nenajde ani jeden.

 Ukončila jsem další anketní otázku, která zněla "Věříš v Boha?". Na otázku mi odpovědělo celkem 75 lidí, což je celkem slušný počet. A jak tedy lidé odpovídali?

 Je neděle (vážně už je neděle?), pátý prázdninový den. Sunday.

Občas si říkám, kdo mohl vymyslet něco tak fajn. Skvělá komunikace se známými, vkládání fotek, událostí, statusů...(takhle bych mohla pokračovat dál a dál). Často si ale i řeknu, jak mohl tohle někdo vymyslet a proč se toho lidi tak chytají a stávají se závislými. Ano i já patřím k těm závislým, aspoň podle statistik. Na facebooku totiž trávím přespříliš času, už jen tím, že ho mám "otevřený" v liště záložek a často se tam vracím. Většinou však marně čekám, že tam konečně bude něco nového, nebo že se  začne něco dít. Jak naivní. Přesto to stále dělám, a tak mi facebook bere jednu hodinu za druhou. Hodiny mého života mi protékají prsty, aniž bych si to uvědomovala.