Dostala jsem nesmírnou chuť na jahůdky, a jelikož mi před chvíli bylo oznámeno, že naše jahůdky zdárně přečkaly všechny nepříjemnosti a dozrály, vyběhla jsem ven na zahradu, že si jako půjdu nějaký natrhat a rozplývat se nad jejich úžasnou chutí. Jenže jsem vyběhla na zahradu a strnula jsem. Nejdřív jsem nevěděla, co mě tam zaskočilo, ale pak mě to trklo. Mé oči upřeně hleděly na šňůry na prádlo.

 Neodolala jsem. Vím, že jsem kdysi slibovala, že všechny moje fotky budou na odkazu pajenka.papricka.cz a věřte, že tam také jsou. Já se prostě musím "pochlubit".

 Příroda je pro mě ten nejlepší přítel.

 Nemohla jsem si nevšimnou (na piše.cz, facebooku, icq), že si většina lidí stěžuje na neúnosná vedra, která "sužují" naší milovanou republiku již nějaký den. Nechápu je. Nejdříve si stěžují, že je moc zima, že pořád prší, a když konečně přijde teplo a sluníčko, vadí jim i to.

 Jak jste si jistě všimli, dlouho jsem tu nebyla moc aktivní. Nebyl čas, ale hlavně nebyla nálada. Tak se občas prostě stává. Nálada se ale vrací, takže se brzy můžete těšit na moje nové žvásty ze života či zadumané úvahy o ničem.

Nemohla jsem si nevšimnout, že za ten dlouhý čas (příjde mi to jako staletí< fajn teď přeháním;)) tu zmizelo nebo se stalo neaktivní mnoho mých přátel z píše.cz, důvod je buď podobný jako můj nebo nějaký originální, ale to se u mnohých už nedovím. Proto se táži, vy co mě znáte třeba jen od vidění (blogu), jste tu? Ozvěte se!
"Ozvěte se!" ale platí i pro nové čtenáře mých článků, či jen pouhé nahlížitele. Zanechte tu stopu v podobě komentáře ať vím, že to tu stále žije aspoň trochu jako dřív.

Nutno také podotknout, že v době mé nepřítomnosti můj blog oslavil již své druhé narozeniny, což je převeliký úspěch a číslo návštěvnosti se začíná dotýkat hranice 60 tisíc návštěvníků, což je úžasné číslo! Nemůžu nepoděkovat> DĚKUJI VŠEM a nezapomeňte se ozvat ;).

A vážení... vážně se mi STÝSKALO!

 Všimli jste si? Prázdniny se blíží, a to znamená, že školní rok končí! Těšíte se? Pojedete někam? Budete užívat zaslouženého volna? Ještě nějak překlepat poslední dny ve škole a bude nám hej.... Tedy nám školákům, vám pracujícím je hej pořád ;).

 Změna je život a jak se tak stává, věci omrzí. Mě omrzela moje motorka. Abych upřesnila, ne jízda na motorce a motorky obecně (chraň Bůh), ale právě ta moje jediná malinkatá motorka. Konečně jsem si totiž dokázala připustit, že tenhle typ prostě není můj typ;-).

 Být sám je snazší. Co se změní, když člověk přestane být sám? Ví jaké to je nebýt sám a o to víc bolí, když je opuštěný...