Tak jsem si dnešek zas parádně užila. Jela jsem totiž zase do Prahy ( jak jinak ). Původně jsem tam jela za účelem nervově se zhroutit, protože jsem se měla dozvědět něco... no prostě něco. Díky tomu, že jsem to ale už dlouho dobu tušila, tak jsem se na to doma psychicky připravila. Přesto jsem měla slzy na krajíčku ale převládá radost z toho, že je někdo šťastný a to je přece hlavní! Jsem ráda, že je to tak jak jsem původně myslela ale mám z toho i trochu strach.