Minulý víkend byl náročný, hlavně fyzicky. 50 km, 4 nohy, 9 hodin. Tak dlouhá je vyjížďka z Třebosic do Smrčku, takzvané vyhánění dobytka na jaře.

 Přes zimu se plánoval Island, ale nakonec na něj nevyšly peníze, tak jsem si s přítelem řekli, že bychom mohli zkusit pověstné Chorvatsko, kam každé léto proudí davy Čechů. Prostě jsem jenom tak chtěla vidět, co na tom Chorvatsku všichni mají. Plán byl jasný, dojet na místo, přespat a přejíždět pokud možno celý týden po různých koutech Chorvatska.

 Při naší cestě Evropou jsem měla možnost vidět Alpy celkem ze 4 států: Francie, Itálie, Rakousko a Německo. Když jsme do Alp poprvé vjížděli, seděla jsem za volantem já a kochala se tou krásou obrovských mas kamene nade mnou (Vysoké Tatry jsou proti tomu malé kopečky), nicméně po 200km řízení už ta krása začínala být trochu otravná. Navíc se nebezpečně zvyšovala teplota v autě, a tak jsem volant raději předala přítelovi.

 Kdo kdy se může pochlubit  tím, že měl svoje jméno "vyryté" na pěně u piva. Asi jedině ten, kdo byl v nejsevernější hospodě IRSKA (nikoliv Severního Irska, ale Irska, tudíž v nejsevernějším místě ostrova). 

 Je tomu přibližně týden, co jsem se s přítelem vrátila z dovolené. Dovolená to byla trochu netradiční, protože jsem projela 7 států, 4 hlavní města, cestovala jsem přes hory, ale i po pobřeží, přes celý ostrov i stát tak velký, že nám to zabralo mnoho hodin řízení, plula jsem 3 krát na trajektu a splnila si sen. Zažila jsem válení se u moře, ale i trmácení se přes vrcholky Alp. Prostě dovolená jak má být. Rozhodně jsem nezůstala na jednom místě.

 Aneb jak se pohodlná, zhýčkaná a líná slečinka vydala na 5 dní mimo civilizaci.

 Byl to náročný víkend, ale já jsem si ho užila. Vypadla jsem z domů a konečně jsem přemluvila někoho, aby se vypravil se mnou na Aviatickou pouť na pardubické letiště.

 Po dlouhých a mučivých dnech (které ani zdaleka nekončí) mě konečně někdo alespoň na jeden den vysvobodil. Cíl výletu byla ZOO a vzhledem k tomu, že mám zvířata vážně ráda, s nadšením jsem souhlasila. Ve Dvoře Králové mají spoustu mláďat, což jsem opravdu uvítala. Měla jsem možnost vidět malého tygříka, žirafku, zebru, opičku, a spoustu dalších. Také jsem si ze ZOO odvezla pár fotek. A zde jsou ty nejzdařilejší: