Hlavou mi stále dokola koluje změť snů dnešní noci, nebo spíše rána? Bylo jich tolik, matně si pamatuji tři. Vím, že se ve snech občas objevovali ti samí lidí, někdy ti, které jsem viděla párkrát za život, jindy ti, se kterými jsem strávila mnoho let a někdy i ti, se kterými právě trávím mnoho let. Ale byli tam i tací, u kterých mám pocit, že jsem je ve snu potkala prvně.

Další velice zajímavý sen? Na polovičku z toho si nepamatuju, ale proč jsem byla se skupinou mě neznámých lidí v metru? V opuštěném prostrou pro přepravu metra.

Dneska se mi zase jednou zdál sen, který se mi vryl do paměti a když jsem se probudila, ptala jsem se sama sebe, co to vyvolalo a jaký to mělo smysl. Jsou to všechno jen sny, nikdy nepoznám proč jsou, ale nad některými vážně nezbývá než mávnout a zapomenout. Ale co když to nejde?

Mám ráda sny, ráda sním... možná bych jednou chtěla prosnít celý svůj život... říkáte si, takhle zahodit život? Vždyť je jenom můj! Vysnívám si všechno, ale někdy si můj mozek dělá, co chce a pak se mi zdají sny, které bolí!

Dneska se mi zdálo, že jsem umřela. Byl to hrozný sen, ale přitom i tak poklidný.

Dnes ráno jsem , jako každé úterý, měla vstávat v 5 hodin, abych přijela včas na nultou hodinu.

Zase se mi zdál zvláštní sen, poslední dobou se mi vlastně zdají pořád. Dneska jsem znovu ve svém snu bojovala o svůj život.

Dneska byla zvláštní noc.Šla jsem spát před 11 hodinou večerní ale já vlastně ani nevím, jestli jsem spala. Mě se nezdál žádný sen, mě se v hlavě honilo tisíce myšlenek.