Nedá mi to se nepodělit s zde již zmiňovanými zvířecími mazlíčky, které mi dělají radost pokaždé, co je vidím. Možná už někdo víte, že první mazel (a to doslova mazel) je můj kocour Rezi, kterého jsem odchovala od jednoho týdne, protože ho jeho kočíčí máma nechala napospas hladovění. Koucour je neobvykle přítulný a všichni v rodině ho máme rádi.

 Tak jsem také neodolala a vyzkoušela nový foťák na odvážném tématu OHŇOSTROJ. Nejdříve jsem sice vůbec netušila, jak fotoaparát správně nastavit, tak jsem se koukla na pár rad, co kolují na internetu. Z každého zdroje jsem si vybrala něco, takže jsem nakonec nastavila závěrku na BULB, ISO 125, a clonu F10. Výsledek zhodnoťte sami!

 Praha je krásné, stověžaté, majestatní hlavní město České republiky. Kdo by kdy neslyšel o její slávě a kráse. Když si odmyslíte městský život a spěch, je to dobré místo pro život. Já tu přebývám po většinu týdne už od října. Po tom, co jsem si koupila nový foťák jsem ho musela vyzkoušet i v trochu pro mě netradičním prostředí pro focení. A tohle z toho vzniklo.

 Je tomu asi 14 dní, co na přítelům nos uprostřed noci přistála lampička z poličky u mé postel. Samozřejmě za to mohla postel, jak jinak, a tak se stalo, že po mém dlouholetém skuhrání, že POTŘEBUJU novou POSTEL jsme se s přítelem rozhodli, že se do ní dáme.

 V předchozím článku jsem vám ukázala životní cyklus tohoto tvora (pro přečtení klikněte SEM!). Ještě než odlítl můj pozorovaný objekt, stihla jsem ho pákrkát vyfotit ne pro pozorovací účely, ale pro umělecké účely. Zde je výsledek.

 !!!Upozornění, pro všechny arachnofobiky se nedoporučuje rozklikávat obsah článku!!!

 Tak jsem zase po delší době vzala foťák na milost a šla za náš dům do obilí. Člověk by nevěřil, kolik života se pohybuje na malém místě. Nicméně s fotkama nejsem téměř vůbec spokojená. Začínám neodvratně toužit po lepším vybavení, které je v nedohlednu. Vyfotit totiž broučka na obilí, je digitálem a automatickým makrem téměř nemožné. Pořád to zaostřuje jinam než já chci, zaostřuje-li to vůbec!