Už tomu je přes dva roky, co jsem mamince domů přinesla malé, chlupaté štěňátko s tím, že stůj co stůj si ho nechám a že její protesty jsou naprosto k ničemu. Protestovala a velmi výrazně, nicméně po nějakém čase si Lazy zamilovala stejně jako já a když přišlo na rozhodnutí, jestli mám Lazy dát do jiných rukou, aby dostala lepší péči, podržela mě. Od té doby mám tu nejlepší kamarádku, společnici a mazla na světě.

 Zdálo by se, že tohle téma pro mě není momentálně aktuální. Jsem stále student (tedy od 19. září opět budu) a ani vlastně nemám přítele, ale přesto. Doma mi po obýváku běhá roční synovec. Kluk jako buk, nádherný dítě a i když já na děti nějak nikdy nebyla, našel si ke mě cestu a za to ho mám hrozně ráda. Pak je tu druhá věc a to kartářka a taroty obecně. Bylo mi oznámeno brzké těhotenství. No a já začala přemýšlet.