Motýlí křídla
"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."
... A. Camus
Status:
Jsem tu pro každého, kdo o to stojí!
ICQ: 406 153 377
|
Článek Létám životem, jak chmýří ve větru ...
Komentáře k článku: Létám životem, jak chmýří ve větru ...
rozervanec®pise.cz: Je to pravdivé - a platí to snad u všech. Na jedné straně je to smutné, ale na té druhé...kdybychom viděli svět jen dokonalý, jak bychom si pak mohli vážit šťastných chvilek? Co bychom z toho života měli?
K životu asi patří trošku toho smutku, i trošku té falše (ať naší nebo těch ostatních...koneckonců žádný člověk o sobě nemůže tvrdit, že by se jednou nedopustil přetvářky, že by se jednou vůči někomu neprovinil - nikdo není bezchybný)... také se říká, že člověk si neváží toho, co má, dokud o to nepřijde... takže je asi důležité, aby člověk zažíval radost i zklamání...
pajenka: Jj to máš pravdu, ale u některých lidí je toho smutku až moc a to teď nemluvím o sobě, já mám svůj vlastní boj hlavně uvnitř sebe, ale lidi okolo mě žijí snad jen ve smutku. Neměla by být nějaká hranice, kterou když překročíš, tak pak už smutek nepříjde? Kéž by... ne kvůli mně... ale kvůli nim!
rozervanec®pise.cz: Mám kámošku, která v posledních letech hodně pomáhá svým přátelům....od deprese, od chuti spáchat sebevraždu... A přesto se jí právě v těchto letech udály strašné věci (otěhotněla, potretila, otěhotněla, musela jít na potrat...)
Řekla bych, že ty smutné věci jsou ale její karmou za její dříve spáchané špatné skutky (například tak trošku šikanovala své slabší spolužáky a i horší věci).
U některých lidí se smutné věci dějou ne proto, že by něco spáchali, ale proto aby něco vydrželi - je to pro ně třeba taková zkouška, aby zesílili, aby už přestali být tak naivní a viděli svět jasnýma očima - to teď posuzuju podle sebe... Neměla jsem zrovna jednoduché dětství: ze začátku za to mohly učitelky v mateřské školce a učitelky na mé první základce, později spolužáci na základce... díky tomu všemu jsem se stala odolnější. Dík některým zradám na střední se už nemohu svěřovat se vším do podrobna úplně každému. Svým způsobem jsem vystřízlivěla, sundala růžové brýle a vidím svět i lidi mnohem jasněji... Avšak člověk se stále učí. I teď zažívám mnohá zklamání, ale co nadělám? Patří to k životu a třeba se díky tomu ze mě stane lepší člověk...
romča: Souhlasím naprosto se vším s jedinou výjimkou. Všichni jsme lidé chybující, všichni se někdy vůči někomu proviníme, jistě. Ano, člověk si neváží toho, co/koho má, dokud o to nepřijde. Ale jen jedno z toho, o čem píšeš, mě zatím nepotkalo. Nikdy jsem se ve vztahu k někomu druhému nepřetvařoval. To je totiž něco, co od druhých bytostně nesnáším, takže bych toho sám, pevně věřím a doufám, nebyl schopen. Ne, to fakt ne! Jinak ale - bohužel - všechno doopravdy podepisuju. R.
rozervanec®pise.cz: Doopravdy? I když chceš na někoho udělat dojem? Těžko uvěřit, ale když myslíš...
romča: Fakt. Když chci na někoho udělat dojem, nehraju si na někoho jinýho - bylo by to krátkozraký. Jsem jakej jsem. A buď to někoho osloví, nebo ne. S tím se nedá nic moc dělat... Jinak přeju pěknou neděli. R.
pajenka: Já bych dodala...ty když chceš udělat dojem, tak děláš přesný opak...vysypeš všechno to co je na tobě nedokonalé nebo špatné... pro některý lidi líp, některé to odradí... záleží na člověku...
romča: No vždyť říkám. O to mi jde - být upřímný, na nic si nehrát. A výsledek je přesně takový, jak říkáš. Aspoň pak nemusím mít výčitky svědomí. Zatím pa, dámy.
pajenka: No já nvm... nebylo by lepší aby si na NĚKTERÉ věci přišel člověk raději sám? Než přijít k člověku a "já jsem to a to a to, a radči se ke mě moc nepřibližujte nebo...." atd... no nic... to je každýho věc...
romča: Zase pak spoustu lidí ušetřím třeba potenciálního následnýho zklamání
Nikdo mi nemůže vytkout, že jsem třeba hned na začátku neříkal, že práce je u mě až na prvním místě... Tož tak. Pa
rozervanec®pise.cz: Dík tomu všemu, s čím se setkávám, poznávám sama sebe. Znám mnoho svých špatných vlastností. Znám svoje vášně...
S každou špatnou zkušeností si udělám nějaký bodík do svého života, co bych dělat už neměla nebo co bych naopak měla...
Je fakt, že člověk pak musí každou chvíli bojovat s tím, aby nezahořkl, ale když si mezi těma všema lidma dokážeš najít někoho, kdo ti porozumí (i když třeba komunikujete jen přes ICQ) a když ve svém životě budeš umět najít i jiné radosti a z některých vzpomínek si vybereš jen to dobré, uvědomíš si, že ten boj není zas tak marný, že stále je něco, za co můžeš bojovat! Třeba za lepší svět nebo aspoň za to, aby se ti, které máš ráda, měli dobře...
pajenka: Jednou bych tohle všechno taky chtěla cítit jako ty, ale v tomhle směru si příjdu, že jsem stále dítě.Když má štéstí raduje se, když smutek pláče a nic víc,nebo hledá chyby v sobě. Třeba taky jednou rozumově dospěji ...
rozervanec®pise.cz: Ještě jsi moc mladá, máš pravdu
Já se začala hledat až v posledních dvou letech... začala jsem číst takové ty podivné knížky o smyslu života, o životě, o smrti... Dokonce jsem se pokoušela přečíst i Bibli.
Taky je fakt, že člověk dozrává zkušenostmi. Takže neměj strach ani z těch špatných - všechno se děje z nějakého důvodu. Všechno by v konečném důsledku mělo posloužit tobě jako osobnosti. Čím víc toho poznáš, tím víc budeš silnější... (ale to zas záleží na tom, jak se s tím budeš umět vyrovnat)
Nesmíš se bát života jen proto, že se ti tento svět být špatným.
Žij každý den, neschovávej se... jsi tu jen na krátký čas, takže je celkem škoda mařit i jen minutu svého času schováváním se před světem, pokud ti to neslouží k ničemu jinému než k depresi...
infikovana-houba*: super...doufám, že si taky uvědomuješ že ta faleš je i v tobě a asmozřejmě ve všech ostatních.