Konečně po pár letech se naši rozhodli konečně vyrazit na nějakou dovolenou. Rozhodnutí padlo na Slovensko, protože jsem tam minulý rok byla sama a rodiče se taky chtějí trochu někam podívat a odpočinout.

No tak tenhle tejden byl fakt good... no prostě skvělej.

Ohohou...asi už přeháním svoje chování...chtělo by to někde nabrat ztracenou úctu! Víte, taková ta hranice, která vám podvědomě říká, že tohle a tohle by jste si k té a té osobě dovolit neměli...

Není to tak dávno co do tátového mobilu přišla první podivná SMS: Ahoj macik toto je tvoje cislo velmi mi chibas neviem comam besteba robit lubimta zgerko mojdavajsi naseba pozor drskaj sami cmuk timoj andilek.

Jeden velice úžasný klučina, kterýho mám moc ráda se asi doma značně nudil a maloval si... a co z toho vzniklo? Já!

Blíží se pololetí a já si to ani nestačím uvědomovat.

Moje předchozí zpráva není jen tak obyčejný výkřik do tmy... přemýšlím o zrušení, nebo spíše neaktulizování mého blogu. Už o něm ví na můj vkus nějak moc lidí a já když píšu tak cítím mírnou cenzuru, i když nechci... Chodí sem i pár učitelů z mé školy, což mě trochu "deprimuje"... žádný učitel ještě neměl tu smůlu nakoukout tak hluboko do mého já jako ti co tu aspoň jednou byli a něco přečetli...oficiálně vím o 3... neoficiálně radči nevědět ;-)
Navíc mám pocit, že jsem se od Nového roku eště nezastavila a lítám pořád dokola nahoru a dolu... dokonce jsem začala zanedbávat fankluby a lidi v nich. A dokonce omezuji muzikály ... i když to má možná i jiný důvod...
Tak si tak říkám, jestli by nebylo lepší prostě tohle nechat za sebou...na druhou stranu už je to moje "součást" a těžko bych se loučila... nevím...moje nejčastější slovo!

Často jsem slýchávala: " V tom nejlepším se má skončit!" .... Hm???...