Jak už jsem zmínila, byla jsem v Aquapalace v Praze. Těšila jsem se tam, voda je můj živel a opravdu se tam dokážu vyblbnout, ale nikdy jsem si nemyslela, že se tam dokážu tak zmrzačit a co víc, ono to byla i sranda!

A už je to tady, konec prázdnin. Zítra mě po dlouhé době zase vzbudí budíček, nasednu na motorku a pojedu do své milované školičky. Uvidím spolužáky, učitele (ne, že bych je už neviděla) a zase naplno skočím do těch namáhavých 10 měsíců učení, práce a dřiny. Sama nevím, jestli se na to těším nebo ne. Trochu mě odrazují plánované písemky hned v prvních hodinách.
Znovu začne muzikálová sezóna a já se navrátím do divadel a do aktivního muzikálového dění. I když si budu muset asi chvilku eště počkat.

Gilbertův syndrom mi zjistili už na základce. Tehdy jsem trpěla častou nevolností a doktoři už nevěděli co se mnou, tak mě poslali na týden do nemocnice. Tam mě podrobovali různým vyšetřením. Z nemocnice jsem odešla s jasnou diagnozou: Gilbertův syndrom. Poté jsem jezdila často na odběry krve a do poradny, jak se s tím naučit žít, aby mi to nečinilo problémy. Gilbertův syndrom se nedá vyléčit, ale dají se zmírnit nežádoucí účinky na organismus tím, že předcházíte věcem, které zvyšují hladinu bilirubinu. U mě to je stres a fyzická zátěž. Stresu se nezbavím, přece jenom chodím do školy, ale fyzická zátěž se omezit dá. Proto od jisté doby nechodím na tělocvik. Na testy krve chodím jednou do roka.

Konečně jsem přemluvila rodiče. Beru si to jako osobní výhru, protože už od dubna je připravuju na to, že chci o prázdninách malovat. Stále to oddalovali, tak jsem to jednou musela vzít do svých rukou a každý den jsem chodila za tátou a mámou, až nakonec mi mamka přišla oznámit, že v pon koupíme barvy a v úterý se na to vrhnem. Konečně!

Tradičně sedím doma u PC a koukám do monitoru, kde běhají různé obrázky. Z reproduktorů se line hudba čehosi neznámého. Sedím a přemýšlím co dneska podniknu. Ráno jsem vstala v 10 hodin a šla hned zavářet okurky. Moc tvrdé probuzení, lak do sklenic jsem lila v poloslepu, a podle toho to i vypadalo-většina laku skončila mimo nádobu. Před chvílí jsme skončili a teď prostě jen tak sedím. Plány pro dnešek žádné... pomozte mi vybrat, co bych měla dělat...tu jsou možnosti:

Ráda bych vám tu napsala něco inteligentního, ale jelikož já inteligentní nejsem, tak vám taky nic inteligentního psát nemůžu. Proto se omlouvám, za následující článek ;-).