Dneska je to přesně týden, co se snažím starat o to moje malé koťátko. Shodou náhod včera oslavilo 3. týden od narození a já doufám, že to nejhorší ohrožení má za sebou. Udělali jsme pár pokroků, ale zatím opravdu jenom spí, papá a chodí na záchod.

 To jsem si takhle jednoho nedělního rána vzala chleba s marmeládou, jablko a čaj a šla si sednout k televizi. Automaticky se mi vybavila moje dětská léta, kdy jsem vstávala v 6 hodin ráno jen proto, abych mohla zhlédnout animované pohádky, co každé víkendové ráno běžely v televizi. 
Pustila jsem tedy televizi... a zhrozila se. Chvíli jsem se dívala, a pak jsem to se znechucením vypnula...kde jsou ty naše staré pohádky, co měli hlavu a patu?

 4. srpna na svět přišlo 7 krásných koťátek. Porodila je naše Suzie.

 Jsou dny, kdy nesnáším, že jsem žena. Moje tělo se začne spírat, hormony bouřit a já se v těch dnech občas nepoznávám. Nejhorší jsou ale začátky a to platí i v tomto případě.

 Kdysi hodně dávno mi na lide.cz napsal někdo, koho jsem zpočátku považovala jen za dalšího, se kterým si budu příjemně psát, ale vlastně se nikdy nesetkáme. To však byla chyba. Psali jsme si, to ano, vždycky jsme si měli co říci a po nějaké době jsem se těšila na první rande.

 Dneska jsem se s mamkou vydala na dámskou jízdu do Pardubic, a tak jsem si řekla, že se při té příležitosti podívám po tom puzzle. Doufala jsem, že v tom city bude nějaké větší hračkářství, kde by mohli něco mít. Nakonec jsem našla, ale výběr nad 5000 kousků byl značně chabý. V tom chabém výběru jsem ale našla můj Východ slunce, dokonce za přibližně stejnou cenu jako je to puzzle nabízeno na internetu, tak jsem se raději moc dlouho nerozmýšlela.

 Můj pokoj je velký, ne je obrovský... prostorný, prostě a jednoduše je to největší pokoj v domě, o tom, jak jsem se k němu dostala snad někdy jindy. Minulý rok se mi podařilo přesvědčit rodiče, že tu růžovou barvu na zdech už nechci, a tak tu mám oranžovou, ale pořád tu něco chybí. Chtěla jsem si hlavní stěnu dát vymalovat, nějaký hezký obrázek by se sem hodil, ale nejsou lidi a peníze. Na Slovensku mě napadlo, že bych si mohla sehnat nějaké velké puzzle a dát si ho na hlavní stěnu (samozřejmě ho nejdřív musím složit, ale to mi nedělá problém).

 Právě jsem odložila světoznámou knížku s názvem TWILIGTH. Někteří to odsuzují, jiní to milují a některým je to úplně jedno. Pro mě je to knížka, která mi připomíná mě samotnou.