Vánoce se s námi pomalu ale jistě zase na rok loučí. Příští rok pro mě bude hodně drsný a na Vánoce budu žít naprosto jiný život, než doposud. Děsím se toho a zároveň se na to těším. Ale o tom jsem psát nechtěla.

 Chtěla bych mít někoho, komu bych mohla koupit dárek ze srdce, z té největší srdeční hlubiny. Najednou toužím po tom někoho takového mít a lámat si hlavu nad tím, co bych mu měla dát. Ale nejde to, nikoho takového nemám ...

 Vánoční úklidy neuznávám, nač se stresovat ještě více právě před Vánoci? Vždycky je ale dobré aspoň jednou za rok všechno prošmejdit, vyčistit a vytřídit a já nevím proč jsem se do toho pustila právě teď. Možná proto, že mám konečně čas a chci si odpočinout a jak se říká, nejlépe se odpočívá prací.

Dneska probíhá můj poslední učební den v roce 2010.

 Vánoce se blíží, nezadržitelně, ale zatím na sobě nepociťuji žádný náznak vánoční nálady.

 Všimli jste si toho, že už druhý týden zveřejňuji články každý den, vždy přesně v 15:00? Kdo si toho všiml? A víte co?

 Cítím se... zvláštně. Roky jsem čekala na to, abych mohla říct, že nejsem sama. Splnilo se mi to a ač jsem nebyla úplně šťastná, v jednom jsem si byla jistá. Nebyla jsem sama. Už jen ten samotný pocit mě kolébal na svých vlnách a uspokojoval můj mozek, který stále touží po něčem velkém. Byla jsem... smířená. A i svým způsobem šťastná, ale ne v tom pravém slova smyslu.

 Už je to nějaký ten rok, co si pohrávám s myšlenkou, že si koupím notebook. Před pár lety nad notebookem vyhrál výkonější stolní počítač, a tak se mohu chlubit počítačem, který není zase tak k zahození, ale přeci jen. Chybí mi ta mobilita. Například do školy by se mi ntb hodil nebo do postele, na druhou stranu... vážně ho potřebuji? Jistojistě ho budu potřebovat na vysoké škole, ale mám opravdu čekat až do léta, nebo to koupit teď?