Pamatujete si, jak jsem tu nedávno psala, že jsem definitivně rozhodnutá, na které školy si budu podávat přihlášky? (Článek k přečtení tady: http://pajenka.svetu.cz/15629-kam-na-vs.html) Tak to nakonec dopadlo úplně jinak.

 Novela je to krátká, ale přesto velice zajímavá a působivá. Stojí za přečtení.

 Pokračování I. části (nechtělo mi to najednou dovolit rozbrazit).

Jedna z mála knížek, které jsem musela uprostřed odložit a vydýchat tak silný příběh. Pokud jste ještě knihu nečetli, doporučuji přečíst. Je v ní silný emoční zážitek a nenechte se odradit zdlouhavostí začátku, kde se dvakrát nic neděje. Ono to příjde a pak budete valit oči. A pokud jste nečetli a chystáte se číst, nedoporučuji číst následující rozbor (který je tak rozsáhlý díky podrobnému rozepsání celého děje)!

 Celý týden jen ležím v posteli, koukám na jeden seriál za druhým a doufám, že to moje léčení k něčemu bude. Jenže doufám marně. Poprvé v životě se doopravdy léčím se vším všudy, postel, pocení, čajíčky a ono je to stejně k ničemu. Kašlu v podstatě stále stejně, v noci nespím, teda spím, když si vemu jeden kouzelný prášek. Takže svýmu tělu dávám ještě víkend a pak na to kašlu, nejspíš si to s tím chce vypořádat samo.

 Svoje devatenácté narozeniny strávím poeticky v posteli s bolestmi. Včera se mi nějakým záhadným způsobem podařilo vstát s nesnesitelnými bolestmi zad a po dlouhé době (vlastně si ani nepamatuji kdy naposled, a jestli vůbec) jsem brečela bolestí. Mám nejspíš ústřel bederní páteře a bolí to jak čert. Navíc do toho mám ošklivý kašel, a při každém kašlání zatínám zuby bolestí ještě příšernější, a to, že mě to nešetří. Budu to muset nějak vydržet a musím doufat, že ta bolest brzo přejde...tenhle den měl být můj, ale namísto toho to bude den ve znamení bolesti a kašle..."haleluja"...

 Včera jsem se konečně dostala na muzikál Robin Hood, který je známý především díky televizním castingům "Cesta ke slávě".

 Stála na okraji propasti a hleděla dolů, tiše vzpomínala...její vzpomínky ji zavedly na mnohá známá místa a připomínaly jí zážitky, které na těch místech zažila. Po tváři jí začala stékat slza, pomalu klouzala po jemné a bledé pokožce až opustila teplo tváře a padala dolů do propasti, temné a studené. Dívka se za ní koukala se smutným pohledem v obličeji, právě ji opustila jedna zlá vzpomínka společně s tou slzou a její srdce zaplesalo.