Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne nesnídám, nesvačím,
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.

Konečně jsem našla čas napsat něco málo slov o proslulé komedii Národního Divadla SLUHA DVOU PÁNŮ. Do divadla jsem se na ni vydala v úterý 14. 9. pod vedením školního iniciátora podobných akcí. Očekávala jsem mnoho, aby ne. Často jsem o tom slýchávala ze všech částí mého okolí, dokonce i od lidí, kteří divadlo berou jako "nudu, či nutnost k uspokojení partnera" a jakmile jsem dostala možnost, čapla jsem ji za uši a už nepustila.

 První, co si ze svého zatím krátkého života pamatuji, jsou chvíle, kdy jsem byla ještě u maminky v bříšku. Tam mi bylo fajn. Bylo tam teplo, hlad jsem neznala a jen jsem spala, ale jednoho dne mě maminka už odmítala opečovávat v bříšku a já musela ven. Nechtěla jsem, spírala jsem se, ale bylo to marné. Stejně jako moji sourozenci i já jsem se najednou ocitla v studeném a světlém prostředí.

 Tak se nám škola rozjela hezky na plné obrátky. Píšeme písemky (tenhle týden jsme psaly už 3), jsme zkoušeni, úkolů máme nad hlavu, všichni nás připravují na maturitu, ale vlastně o tom jen mluví, protože sami nevědí, jak to bude vypadat... ale kdeže, já si nestěžuji! Vlastně jsem ráda, že škola začala (není myšleno ironicky), jen ta představa blížící se pohromy v podobě maturity mi občas nedává spát ... (dneska se mi zdálo, že dělám maturitu...brrr).
Konečný stav maturitních předmětů u mě bude vypadat asi následovně...

 Není to tak dlouho, co jsem na některých denících na píše.cz obdivovala fotografie motýlů. Říká se, že není lehké něco takového (krásného) vyfotit, tak jsem si to musela zkusit. Nehledě na to, že motýly mám vážně ráda. Vzala jsem tedy fotoaparát a u babičky jsem šla fotit ke kytičkám. Zjistila jsem, že vyfotit motýla není zas tak těžké. Když jste jen trochu opatrní a neděláte zbrklé a rychlé pohyby, motýl si vás ani nevšimne, ba co víc... zapózuje. Dokonce se mi podařilo zachytit více druhů motýlů a tady jsou.

V dnešní době je spousta způsobů jak si "přečíst knihy", bez toho aniž byste knihu vzali do rukou. Audio knihy, elektronické knihy, ... starší generace jen kroutí hlavou.

 Školní rok začal a zkomplikoval mi starání o kotě. Nemám na ní už tolik času a ráno je spíš hektické, ale zatím to všechno zvládáme. Naše malá ve středu oslavila měsíc života a roste nám do krásy. Jméno ji zůstalo takové, jak jsme na ni nejčastěji volali, kromě "prcku, čiči, šmudlo, atd.". Rézi vchází do časů hravých.

Dnešním dnem odstartovala má krátká pouť za ukončením těch nejhezčích studentských chvil (říká se, že střední je nejlepší období života). Jak a jestli vůbec z toho všichni vyvázneme, se dozvíme již brzy... v květnu, potažmo v červnu.