Do kin přišel nový film, zabydlel se a mám obavy, brzy zase zmizí. Jeho návštěvnost není moc vysoká, ale možná je to neoriginálností nápadu a ani Cage ho nezachrání. Film Čarodějův učeň mi lehce připomněl Harryho Pottera, ale možná to bude hlavně tím, že před filmem dávali upoutávky na závěrečný díl právě Pottera...

 Včera se ze mě stala kočičí maminka, ale aby mi tak bylo dovoleno, musela jsem si o kojení koťat sehnat nějaké informace (děkuji Bohu, že mám internet). Rozhodla jsem se ve zkrácené formě popsat potřebné opečovávání koťat, které opustila kočka. Jako první věc, se porozhlédněte po okolí, zda tam není nějaká kojící kočka, která by se mohla o kotě starat.

 4. srpna na svět přišlo 7 krásných koťátek. Porodila je naše Suzie.

 Existuje vůbec člověk, kterého může někdo nazvat nejlepším kamarádem... tak zvaným "my best friend"? K definici nejlepšího kamaráda patří upřímnost, věrnost, ochota být člověku k dispozici kdykoli (ano i o půlnoci), často se lidé znají celý život, nic je nerozloučí, jsou světem sami pro sebe,...každý si k tomu přidejte svoje definice.

Právě jsem se vrátila z českého filmu Kajínek. Jako spousta lidí jsem šla na film s očekáváním. A musím říct, že jsem z kina vyšla ohromená. Kajínek změnil můj názor na české filmy. Podle mého mínění Češi mají dobré komedie a i drama, ale k mým oblíbenějším žánrům z řad českým filmů nemohu říci téměř nic, netočí se.

 Je tady vlastně vůbec ještě někdo, kdo si pamatuje začátky tohoto blogu? Byly strašné. Můj blog je starý přesně 844 dnů (ke dni 14. 8. 10), to je mnoho dnů. A začátek měl barvu... černou. Celou dobu svůj blog ladím do tmavších barev (prostě se mi to líbí), ale dřív to byl i odraz mého podvědomí, mých pocitů. Ano byla jsem jedna z těch, kteří stále litovali sami sebe, stěžovali si jak je svět hrozný a neměli z ničeho radost. A proto vlastně vznikl i tento blog, měl mi umožnit vypsat se z toho všeho a třeba i najít někoho podobného...stalo se.

 Jsou dny, kdy nesnáším, že jsem žena. Moje tělo se začne spírat, hormony bouřit a já se v těch dnech občas nepoznávám. Nejhorší jsou ale začátky a to platí i v tomto případě.

 Kdysi jsem v olympiádě z českého jazyka (jen tak mimochodem, to byl propadák) psala slohovku na téma "Kdybych měla křídla...". Tehdy jsem psala o přátelích, rodině a o těch, které mám ráda. Nápad dobrý, ale slohovka jistě skončila katastrofálně. Dneska mě ale napadlo, co kdybych vážně měla křídla...opravdová, opeřená, schopná unést mě...kam bych letěla, co bych chtěla vidět...