Tak jsem zase po delší době (kdy byl v Brně) si zašla na procházku s foťáčkem.

Není to tak dávno, co se mi v hlavě pohnulo kolečko, které zapříčinilo, že jsem si podala pár inzerátů na seznamku lide.cz. Uvědomovala jsem si mírné nebezpečí, které z takovýchto seznamování plynulo, ale já jsem dříve díky takovýmto seznamkách poznala min. dva človíčky, za které jsem teď moc ráda, i když to nedopadlo podle očekávání obou. Hold srdci neporučíš.

Včera jsem shlédla další díl "ságy"(teď už by se dalo říci seriálu:)) SAW. Tentorkát s pořadovým číslem VI. A musím říct, že v kinech to opravdu dostává nový rozměr(a to, že je to až od 18, jsem nějak ignorovala, nikdo se neptal). Nicméně, potvrdila se moje domněnka, že po třetím díle, kdy umřel John, jsem se na to měla přestat dívat, jinak si všechno zkazím.

Nikdy jsem nevěřila, že může existovat cit tak hluboký a upřímný, že kvůli němu člověk dělá naprosté hlouposti i po letech, kdy si je jistý, že voda už dávno odtekla. Ale teď jsem věřit začala. Nejen, že jsem ho možná i poznala, ale hlavně jsem poznala člověka, který se v tom také "plácá"  už nějaký ten rok. A jak říkám, ten kdo tohle nepozná, pak nemůže pochopit co prožívám a co cítím.

Další velice zajímavý sen? Na polovičku z toho si nepamatuju, ale proč jsem byla se skupinou mě neznámých lidí v metru? V opuštěném prostrou pro přepravu metra.

Po dlouhé době jsem se vrátila ke spisovateli, který píše knížky mého žánru a je v tom opravdový Král. O Stephenovi Kingovi jsem se dověděla náhodou, ještě kdesi na základce.

Už je to přes dva roky, co jsem začala žít nový život. Před dvěma roky jsem poprvé vstoupila do našeho ústavu jako student a také jsem poprvé nasedla do vlaku směrem Praha. A tehda můj život začal. A teď? Nekončí, ale vzdaluje se mi. Za ty dva roky jsem zažila chvíle nádherné, pocity absolutního štěstí, ale taky smutku a zoufalství. Teď jede můj život téměř od začátku, nebo mi to tak aspoň přijde.

"Nasadit přilbu, zapnout baterku, pozor na hlavu a jdeme! Upozorňuji, že vstupujete na vlastní nebezpečí!"