Každé dítě vyrůstá na určité myšlence, představě, která ho provází až do dospělosti. Pak se myšlenka vytratí. Možná se na ní zapomene. Kdo ví.

Celé 4 roky jsem neměla ani jedno klíště. To už se mi pomalu zdálo jako zázrak ale opravdu to tak bylo. A teď? Jdu si na procházku a co si domů nepřinesu...klíště.

Jak je to dlouho, co jste napsali poslední dopis a vhodili ho do poštovní schránky správně ofrankovaný a se správnou adresou? Někteří lidé musí pátrat hodně hluboko v paměti. Já jsem na sebe hrdá, jelikož poslední dopis, budu posílat dnes. Proč dopisy tak mizí z myslí lidí? Proč se přestávají posílat?

Dlouho jsem se neviděly, je to už přes rok, když nepočítám taneční. Za celou dobu jsme si ani nebyly schopné napsat SmS. Já jsem se o kontakt snažila ale nebyl opětován. Řekla jsem si : "Asi už nemá zájem, nechám to tedy být." Nedávno jsme se s býv. spolužákem rozhodli, že za ní pojedem, jen tak omrknout jak žije.

Dnes byl můj velkej den. Šla jsem poprvé, první den na brigádu. Je to taková jednorázovka ... prostě když budou potřebovat ozvou se. A co jsem vlastně dělala?

... ne nebojte se, nechci se zabít. Nechci spáchat sebevraždu, nechci skákat z mostu ani se oběsit. Ne, to nechci. I kdybych měla konečně poznat co je na druhé straně. Proč? Protože bych pak ukázala jak jsem slabá. Smrtí bych vlastně jenom utekla, bez možnosti vrátit se zpět. Ne! Nejde to, musím bojovat. Jak já tak i vy!

Jistě každý ví o čem mluvím, vesničané dvojnásob, protože to sami prožívájí. Každoročně v létě se suší seno, aby měly domácí zvířátka co papat. Každé léto na to padne miliony litrů potu. Pro lidi z vesnic, kteří chovají jakýsi dobytek, je to každoroční rituál. Ale proč do toho sakra musej zatahovat i mě. Ne, že bych nebyla vesničan ale teď už trochu napůl jsem i měšťan...malililinkato :D

Už mě nudí koukat se na mé holé zdi bez života ... chtěla jsme změnu, chtěla jsem prostě nějak oživit můj pokoj. Tak jsem začala tvořit. Jako malá jsem si takhle hrála a vždycky mě z toho vycházeli krásné obrazce připomínající motýly.