Děda, babička, pro někoho naprosto normální lidi s kterými žijí a věnují se jim. Já dědu už dlouho nemám. 1. děda umřel, když mé mamce bylo 18 let. Nemohla jsem ho poznat. Druhý děda umřel ještě než jsem šla do první třídy, měla jsem ho ráda ale nepamatuji se na něj už skoro vůbec a to mě mrzí.
Cítím, že svět okolo mě je prázdný. Prostě nic...jen samota. Už ani nepomáhám lidem. Dřív jsem měla tu možnost udělat nějakému kamarádovi radost... ale to je zamnou. Už nemůžu.
Tak jsem si dnešek zas parádně užila. Jela jsem totiž zase do Prahy ( jak jinak ). Původně jsem tam jela za účelem nervově se zhroutit, protože jsem se měla dozvědět něco... no prostě něco. Díky tomu, že jsem to ale už dlouho dobu tušila, tak jsem se na to doma psychicky připravila. Přesto jsem měla slzy na krajíčku ale převládá radost z toho, že je někdo šťastný a to je přece hlavní! Jsem ráda, že je to tak jak jsem původně myslela ale mám z toho i trochu strach.
Řekla jsem si A DOST!!! Na internetu a počítači samotném trávím většinu svého času, takže STOP! Jsem už na internetu a na tomhle blogu doslova závislá, takže si hodím nějaká omezení. Asi to pro většinu z vás bude naprosto šílené ale já s tím už musím něco dělat. Celý dny sedím na PC. V zádech ohnutá, tak že už se mi pomalu dělá hrb. Oči si kazím!!! To musí přestat... tudíš si dávám omezení:
Tato rubrika vznikla pro VÁS, na popud kamarádky. Včera, jak jsem zveřejnila svůj sen, strhla se mezi námi dlouhá diskuze okolo právě našich snů. Proto jsem udělala tuto rubriku, ráda bych, aby jste mi psali své sny. Já je zveřejním a spolu s ostatními lidičkami ho zkusíme rozebrat. Sny pište na můj mail - pajencicka@seznam.cz nebo se mi ozvěte na ICQ. Na všechny se moc těším. Díky všem... Samozřejmě tu budem zveřejňovat i své sny ...