Nechci psát o světlu, které lidé údajně vidí, když jsou na pouti do věčích lovišť. Ale frázi "Světlo ve tmě" spíš pojmu jako metaforu. A jakou přesněji? Třeba "světlo" v zoufalství, to jest naděje. Je pravda, že vždycky je nějaké východisko? Nějaká naděje?
Podle rozumu si říkám, že vždycky nějaká naděje je. Ale to říkám, pokud se v té situaci neocitnu. Co když až budu v nějaké strašné situaci a to východisko, tu naději prostě neuvidím.
Naděje, co to vlastně naděje je? Důvěra v něco lepšího? V každé situaci naděje vyjadřuje něco trochu jiného. Ale ne vždycky, si tu naději umíme připustit.
A není třeba naděje, jen vymyšlené slůvko, pod kterým se nic neskrývá? Tomu přeci sami nevěříte.

"Mám naději, že budu lépe žít." Není to spíše přání? Je rovna naděje přání? Ne není, přání míti můžem stále ale naděje se může vytratit. Můžu si přát, že se něco stane tak a tak, ale už nemusím mít naději, že se to tak opravdu stane.

Trošku se zamotávám do svých myšlenek. Přání, člověk má spousty ale nadějí po málu.

Všimli jste si někdy, jak krásný ale záhadný je obyčejný květ růže?