Jsem člověk introvertní, melancholik a vážně miluju svoji samotu. Můj pokoj je na prvním patře, kde celý den neprojde noha. Trávím tu spoustu času a jsem za to ráda. Nemám ráda cestování vlakem, busem kvůli spoustě lidí, kteří tam jsou.

Pája se nám mění... Byla na plese (maturitním-ne svým) a světe div se, tančila... polku, valčík, džajf...ona si na to dokonce vzpomněla. Vzpomněla si na kroky! Pak tančila a pařila, pořádně pařila, až téměř prošpala střevíce a zlila játra.

A je to tu znovu, před chvílí jsem v poštovní schránce objevila pozvánku na výcvik autoškoly.

Přemýšlím...
sedím v cizím bytě, u cizího počítače, kulturně vyčerpaná z lidí, kteří jsou cizí...

Jan Skácel

Chce se mi křičet, řvát na celý svět...ale moje hlasivky nemají dost síly, aby to všechno vyřvaly! Nevím, co mě to zase popadlo, snad bezradnost?! Ale z čeho? Já se cítím, divně... střídavě sleduju Moonlight a nebo poslouchám Within Temptation. Lidi, já končím... žádný seznamky, to nemá cenu... tam se lidi vybírají jenom podle vzhledu! Prostě se postavím doprostřed nějakýho náměstí a budu čekat, až se mě někdo osloví... ať to bude kdokoli! Jo, ale šáhnout na sebe nedám! Ať jsem blázen jakkoli velký!

Ubližovat je tak snadný...ale ten pocit je příšerný!

Do České republiky dorazila opravdová zima. A to jsem poznala i sama na sobě a hlavně dneska.

Narazila jsem na tento název náhodou, stejně tak jako na něj narazil ten, u kterého jsou tento název poprvé četla. Nevěděla jsem, co to je. Všude jsem jenom četla, že to je výborný. Zapátrala jsem a zjistila, že to je seriál, americký samozřejmě. Našla jsem ukázku, zhlédla kousek a věděla jsem, že to musím vidět. Nebylo tak těžké si to stáhnout.