Zase se mi zdál zvláštní sen, poslední dobou se mi vlastně zdají pořád. Dneska jsem znovu ve svém snu bojovala o svůj život.

Konečně jsem si udělala v hlavě pořádný jasno. Věřte, že ten probrečenej den stál za to a nelituju toho. Vlastně jsem zjistila, že si opravdu za všechno můžu sama. A to mě podrželo nad vodou, protože s tím i něco sama můžu udělat. Doufám, že jestli to čtou ti, kteří tohodle zmatku byli zúčastěni, tak mě pochopí ze všech stran. Myslím, že jsem dobře popsala svoje chyby- proč, co atd. Teď jen čekám na odpověď.

Poprvý za život jsem si jistá, že tuhle situaci zvládnu!

Jsem sice pubertální, hrozná, sobecká kráva ale vím, že s tím můžu něco dělat!

(Nepřipomíná vám to optimistu?)

*Jo a dneska jsem jela 190km/h na motorce a mám euforii ... ti co se mě snaží zabít, by měli mít radost, a to že vás je dost! Takže jsme vlastně udělala radost některým lidem. No supeeer!*

PS:Obrázek pouze ilustrační :D,pro ty co nevědí "vo co gou" neřešila bych ho, prostě se mi líbí!

Nikdy jsem neměla období, abych brečela. Dokonce i když jsme se loučili s devítkou, všichni brečeli ale já ne. Když jsem se rozešla se svým prvním opravdovým klukem, neukápla ani kapka slzy.

Už zase jsem udělala jednu fatální chybu... už to možná začínám ovládat, už možná vím jak na to. Ale za jakou cenu, za cenu, že ubližuju těm, na kterých mě záleží?

Takže moje obavy se snad alespoň v tomhle školním roce nevyplní. Už jsem tady psala, že můj milovaný gympl měl být zrušen. Teď se vydalo oficiální prohlášení, jak to bude dál a co se bude měnit. Všem studentům rozeslala škola informace a dneska to dokonce otiskli i v novinách..přečtě te si to sami!

Včera jsem se konečně dostala na výstavu artefaktů z proslulé lodi Titanic! Titanic mě zajímal už od doby, kdy jsem viděla pár slavných filmů o Titanicu a později dokonce i dokumenty. Dívala jsem se na to s údivem a zájmem. Jakmile jsem se dozvěděla, že se výstava přesouvá do Prahy, musela jsem jí vidět. Konečně jsem se dočakala.

Já mám snad dobrou náladu, už dlouho jsem se na nic netěšila, už dlouho jsem prostě neměla dobrou náladu. Vždycky, když se něco začalo dařit, hned to zase skončilo, něco se stalo, něco do toho vlezlo...něco... no prostě se to pokazilo a moje dobrá nálada se vypařila.

Tak a teď se musím pochlubit zase já. Chtěla jsem nějak zahnat nudu, tak jsem se pustila do tvoření obrázků. Není to nic moc a sama tam vidím nedokonalosti ale i přes to jsem na to "hrdá". Co myslíte vy?