Vážené dámy, chcete být hýčkána svými protejšky? Pak nejdříve hýčkejte vy je. Je pravda, že nic nikdy není zadarmo a zanedbávaný chlap je něco neskutečného. Ovšem nejhroší je, když si ho zhýčkáte a pak jako když utne, přestanete.

Buď jako slunečnice, ten krásný květ. Otáčej se za sluncem a nastav záda tmě. Otáčej se za světlem, které dává ten dar žít a být šťastný. Vždyť slunce je světlo a světlo může být i člověk, který nám to světlo předává ze svého nitra. Nenech se oklamat, stejně jako slunečnice, která pozná falešné slunce, když je zamračeno a sklání svůj květ k zemi. Nech díky tomu světlu v sobě zrát lásku, cit tak důležitý a až příjde čas, těš se z těch plodů a předej je dál, lidem. Stejně jako to dělá slunečnice! Nechť je tento květ tou učitelkou!

^{_{vlastní foto}}

Jako malá, ještě na základní škole, jsem milovala sport. Sportovala jsem často a byla jsem v tom dobrá! Se školou jsem jezdila na různé soutěže... atletika, šplh,...
Nikdy jsem ale nic nevyhrála a vůbec mi to nevadilo. Měla jsem to prostě ráda a bylo mi jedno jaký budu mít výsledky. Přes tohle všechno jsem pár medailí utržila a to na táborech. Byla jsem na dvouch a z těchto dvou táborů mám dohromady 8 medailí.

Taky považujete postel za tak úžasný vynález? Ležet zachumlaný v peřinkách v měkké postýlce a nechat si zdát o těch nejtajnějších snech, přáních a touhách...
No a kde se tenhle "vynález" vlastně vzal? Vezmene trochu historie a podíváme se jak to všechno bylo...

Hledám tu jednu cestu, do které bych měla vstoupit a která by byla ta správná.

Sníh, jak kouzelné slovo a ještě kouzelnější věc. Padá z nebes jako dar, tento dar však není dlouho hmotný.Stejně tak rychle, jako se objeví, tak rychle i zmizí. Stačí se ho lehce dotknout rukou a roztaje teplem.

Tajemství... každý má nějaké tajemství, které si nechává pro sebe. Ani jeho nejlepší přítel,rodina nemá to právo ho znát. Někdo si píše deníčky, aby to přece jen mohl někomu svěřit. Někdo si to nechává jen pro sebe a často nad tím třeba i přemýšlí. "Proč jsem to udělal, co mě k tomu vedlo?", tvoje podvědomí stále říká.

Dneska jsem při angličtině měli takový malý rozhovor na téma "My favourite things" - tedy moje oblíbené věci. Já jsem si při tom rozhovoru všimla, že už nejsem holka jako dřív, co neví co by... už nejsem ten kdo neví co má rád. Ano zní to divně ale často jsem vždycky kolísala a nemohla se rozhodnout. Teď už ne...taaakže...