Zdravím všechny po velmi dlouhé době, chodíte sem vůbec ještě někdo? Píše a čte v dnešní době vůbec někdo ještě blogy, ala osobní deníčky? Proč vlastně píšu já? Asi jsem jen chtěla přidat něco nového, sdělit svoje momentální rozpoložení.

 Už tomu je přes dva roky, co jsem mamince domů přinesla malé, chlupaté štěňátko s tím, že stůj co stůj si ho nechám a že její protesty jsou naprosto k ničemu. Protestovala a velmi výrazně, nicméně po nějakém čase si Lazy zamilovala stejně jako já a když přišlo na rozhodnutí, jestli mám Lazy dát do jiných rukou, aby dostala lepší péči, podržela mě. Od té doby mám tu nejlepší kamarádku, společnici a mazla na světě.

 Zdálo by se, že tohle téma pro mě není momentálně aktuální. Jsem stále student (tedy od 19. září opět budu) a ani vlastně nemám přítele, ale přesto. Doma mi po obýváku běhá roční synovec. Kluk jako buk, nádherný dítě a i když já na děti nějak nikdy nebyla, našel si ke mě cestu a za to ho mám hrozně ráda. Pak je tu druhá věc a to kartářka a taroty obecně. Bylo mi oznámeno brzké těhotenství. No a já začala přemýšlet.

 Po neuvěřitelných 3 letech jsem se rozhodla, že se zase pustím do čtení knížek. Dříve jsem četla jednu knížku za druhou, ale od té doby, co jsem nastoupila na VŠ jsem ztrácela chuť otevírat další knížky. Pár jsem jich přečetla, ale z málokteré jsem měla potěšení. Po vší té dřině ve škole už jsem prostě nějak odmítala sedět nad dalšími, i když mnohem příjemnějšími písmenky. Před pár dny jsem úspěšně odstátnicovala a čekají mě 3 měsíce bez školy. Respektivě, bez školy tak úplně ne. Stále budu v období prázdnin docházet do laborky, abych tam případně i něco málo udělala a i vypadla ze stereotypu.

Bakalář Pavla Novotná = Bc. Pavla Novotná 

 "Splnil(a) jste podmínky pro složení státní zkoušky (či její části) ... Lhůta na její složení začíná běžet 01.05.2014 a končí 02.05.2016."

Jak byl rok 2013 vcelku klidný, tak si to vynahradil v závěru mnoha nepříjemnými a stresujícími událostmi. Prosinec 2013, hlavně období okolo Vánoc se mi zapsalo velmi hluboko pomyslnou černou tuží do srdce, ale i do mé mysli.

 alias prase divoké je ten důvod, proč se v posledních měsích bojím chodit do lesa. Okolo naší vesnice jsou prakticky jenom lesy, a v lese, jak známo, žijí (mimo jiné) divočáci. Na tom by nebylo nic zvláštního, ani nebezpečného, kdyby nebyli přemnožení a čím dál tím víc drzí.