Kdo si myslíš, že jsi?
Myslíš, že mi můžeš nadávat, ponižovat mě?
A opravdu doufáš, že když mi tohle budeš dělat, že já ti pak budu ve všem vyhovovat?
Myslím, že jsem pro tebe udělala dost, tak proč mi to oplácíš, tak jak oplácíš...
Proč na mě řveš?
Moje trpělivost přetekla, nech mě žít, tak jak já chci...
...nech mi můj vkus, nech mi můj život!
Co ti je do toho, že sedím na netu víc než se bavím s lidmi, zkus si moji situaci.
No jo, nechodím na diskotéky, nevožírám se, tak proto jsem špatná?
Já nechci být jako ty, to ani omylem...
Já ti tvůj život ale neberu, neříkám ti, jak je špatný a odporný ...
Dej mi už sakra pokoj...
Tak dlouho jsem se snažila s tebou vycházet, tolik nocí jsem probrečela ...
Teď už brečím jen výjmečně, když mi zase řekneš něco hnusnýho...
Seš hnusnej tak jenom na mě?
Proč?
Víš co, nech mě bejt, nech mě žít, nech mi můj život, přestaň mi cpát tvoje názory, přestaň mi cpát tvůj život, přestaň mi říkat, jak jsem hnusná, tlustá, namyšlená... DOST!

Všem nezasvěceným: psáno v afektu však pravdivě, jako to cítím, už dlouho... díky že vás mám a že to sem můžu napsat! Že to mám KAM napsat!

Jednou maximálně dvarkát do roka se vždycky něco stane, mně rupne v hlavě a já začnu sportovat. Kdybych začala sportovat zdravě a s mírou, tak by to bylo jenom dobře a snažila bych se to praktikovat častěji, jenže to bych nebyla já. Já si totiž jednou až dvarkát do roka dám pořádně do těla. A právě včera to jednou až dvakrát do roka přišlo. Honzí mě vytáhl na kolečkové brusle,na takový "malý" výlet z Pardubic pod Kuňku (kam jsme se nakonec nedostali;-)). Cca ten výlet byl tak 20 km. Což pro mě, rekreačního jezdce s úlevou z tělocviku a značným problémem na kolčekáčích vydržet dýl než pár minut,bylo opravdu namáhavé. Maminka byla jasného názoru, že to nemůžu nikdy dát, za to já jsem si začala věřit (když jsem mohla dát 30 km pěšky, 50 km na kole, tak proč ne tohle!). Samozřejmě, že jsem čekala, že to nebude úplně ideální, ale šla jsem do toho po hlavě!

Venku je taaak krásně, že jsem neodolala a vytáhla jsem in-liny.

Dneska u mě probíhá úklid a revize celého pokoje. Při uklízení se často naráží na věci dávno zapomenuté a tím se oživí již zavržené vzpomínky. Mně se to stalo dnes taky, našla jsem fotky své nedávné minulosti. Chvíli jsem na ně zůstala koukat a začala vzpomínat, pak jsem řekla dost a fotky jednoduše roztrhala na malé, malinkaté kousíčky... už se těším, až půjdou do kotle.

A tak maminka řekla dost... no čemu řekla dost? Mým v poslední době častým výpravám do našeho hlavního města jménem Praha...
Důvod?Těch je povícero, tak zkusím vyjmenovat alespoň ty, které jsem z jejích úst pochytila.

Včera byl skvělej den... jo měl blbý začátek, ale byl super... už se těším co mě čeká dnes.