Myslím, že následujících pár fotek mluví za vše...aneb, co můžeme potkat u nás v lese a na zahradě:)

 Mám pocit, že bych měla... měla bych se OMLUVIT. Komu? Mám okolo sebe pár lidí, na které jsem v posledních pár týdnech nepříjemná, zanedbávám je a snad i ignoruju. Ti, kterých se to týká se v tom jistě poznají. OMLOUVÁM SE VÁM ZA TO, JAKÁ K VÁM JSEM.

 Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle. Po, út, stř, čt, pá, so, ne.

 Věřili by jste, že se dá zapomenout na přátelství? Ne? Dá, ale nevěřila bych, kdybych to sama nezažila.

 To jsem se takhle jednou zase učila (dobře, dobře, poslední dobou nedělám skoro nic jinýho, nebo to aspoň předstírám) a zabrousila jsem na notebooku na aukro (to jistě všichni znáte, nemusím snad více představovat).

 Jo jo, to jsem zase já. Tak copak by jste chtěli slyšet? Respektivě číst samozřejmě.

 Tak se mi to nějak kazí, do včerejšího dne jsem si myslela, že mám všechno pod kontrolou, že mám svoje TĚLO pod kontroulou.

 Prázdniny pomalu ale jistě končí a zítra to zase začne, jenže tentokrát už se učitelé nezastaví (někdy se mi zdá, že z toho jsou víc vystresovaní než my). A tak jen doufám, že všechno dopadne dobře a koncem červa už si budu jen pobrukovat. Prázdniny více či méně byly fajn. Podívala jsem se na tři muzikály: Baron Prášil (opět nezklamal), Bídníci (famózní), Kat Mydlář; vyčerpala jsem polovičku svých tajných zdrojů a teď budu mít po dlouhou dobu útrum. Ale co, já si to někdy vynahradím. Kdyže budou další prázdniny? 

PS: Opovažte se mi tu ozvat, že vaše prázdniny právě začínají, jinak vám vyškrábu očiska! ;)