2 černé (?...kdo to mohl v tý tmě poznat) kočky přes cestu

vzpoura auta, nebo jen benzínu, baterky a oleje

beseda o kriminále s bývalým vězněm

slzy padající na sešit z biologie

učení, mučení, učení

v srdci žal

žal v srdci

mučení, učení, mučení

biologie vlhká mými slzami

beseda s bývalým vězněm o kriminále

vzpoura benzínu, baterky a oleje rovná se auta

přes cestu dvě kočky, nejspíše černé, ráno byla tma...

ZVLÁŠTNÍ TO DNES DEN...

 Byla krásná teplá jasná noc a ona seděla a dívala se na měsíc v úplňku. Cítila, že to není noc jako každá druhá, vnímala napětí ve vzduchu, které způsoboval ten bílý kulatý míč na temném nebi. Milovala ty noci, kdy mohla sedět venku a přemýšlet. Přemýšlela o sobě, co se s ní děje, jak se mění. Občas s sebou prudce trhla, když si vzpomněla na bolest, kterou nedávno cítila. Nebyla to jenom bolest fyzická, ale i psychická. Stále dokola ji před očima běhaly obrazy toho dne, kdy se všechno změnilo...kdy se čas zastavil ...

 Moje nálada se po dlouhé době pohybuje kolem bodu mrazu... Kdo nebo co za to může? Zima? Brzké stmívání a pozdní východ slunce? Podzimní pochmurná nálada? Blížící se maturita a jiné testy? Moje osobní rozkoly uvnitř mě samé? Touha po něčem, co nemůžu mít? Únava? Nedostatek času? Práce nad hlavu? Naprostý nedostatek financí?

 Znáte tuhle písničku? Určitě jste ji museli alespoň jednou slyšet. Je to starší písnička... A pro mě to není jenom písnička. Na hlase Dana Hůlky jsem vyrůstala a tahle písnička se za ta léta stala takovou moji srdcovkou.

 O malé osadě Ležáky jsem toho tady na blogu napsala už hodně, ale o takovýchto událostech se musí mluvit hodně a i tak to nikdy není dost. Včera jsem se byla podívat ve Skutči na nový filmový dokument, natočený v roce  2010, který vychází z oficiálních pramenů, ale také z výpovědí pamětníků (z okolních vesnic), kteří zažili vypálení Ležáků a přežili. Film zachycuje důležité okolnosti, které byly přímo i nepřímo předvojem vypálení Ležáků a Lidic. Seskok parašutistů, formování jednotek v zahraničí a samozřejmě atentát na Heydricha. To vše z pohledu mladého pomocníka v ležáckém mlýně Jana Pavliše (namluvil Radoslav Brzobohatý; hraje Martin Veselý), který jako jediný přímý účastník přežil.

 Na všechno čekáme... taky jste někdy přemýšleli o tom, kolik času zbytečně ztratíte čekáním? Všude se čeká... u doktora, na zastávce, na oběd, na to než naběhne počítač, na rozhodnutí...

Jaké to asi je, usínat s pocitem, že jsem si splnila to největší a nejtajnější přání? Může se vůbec takové přání splnit? Pokud ano, dá se to stihnout za jeden jediný den? S tím, že ráno vstanu s cílem udělat právě to, co povede ke splnění tohoto snu? Jako kdyby se mi zdálo co a jak provést ... a pak už jen bez přemýšlení konat něco malého, co vede k tomu velkolepému závěru. A třeba si ani neuvědomovat, že provádím věc, která mi ve finále vykouzlí upřímný úsměv na tváři...