Už je to nějaký ten pátek, co mi na hlavní straně blogu visela anketa: " Jste spokojení se svou postavou?" K mému údivu účast v anketě byla hojná. Zde jsou výsledky:

Je to semnou špatný...pořád usínám.Ráno vstanu-chci spát. Příjdu do školy-usínám, zavírajíse mi oči. Příjdu ze školy- usínám.Lehnu si k televizi- podřimuji... Pořád bych spala a spala. Je to dané mojí unavou, ale taky tím, že ráda spím.Proč? Tam je to jenom můj svět, nikdo mě tam neruší. Dokážu si vysnít krásné chvíle...ano jsem snílek.

Často jsem se mamky ptala, jaká jsem já byla jako miminko, bohužel sama si to nepamatuji ale od mamky se mi taky nikdy nedostala dostačující odpověď. Co vím, tak se pohybuje někde v letech 0-6. Většinu věcí vím opravdu jenom z povídání mamky ale kupodivu mi v hlavě utkvěly i nějakéty vzpomínky z dob, kdy jsem ještě chodila do školky a byla ještě malé,hodně, roztomilé dítě. Nicméně to už je dávno pryč a moje momentální podoba je pravý opak... ale já jsem vám vlastně eště neřekla, co že to tedy vím ...

Když jsem neměla internet, fanklub pro mě byl jenom pojem, který je mi vzdálený až za hranice. Pak jsem se konečně dostala net a přihlásila jsem se do prvního z nich. A jak to začalo? Jednoho krásného dne, bylo to 2.6.2007, jsem se s mamkou vydala na muzikál Angelika. Do té doby jsem jezdila jednou do roka na muzikál, od tohoto dne se můj život naprosto změnil.

Před chvíli jsem se vrátila ze hřbitova. Blíží se dušičky a tak mamka vzala babičku na hřbitov. Už byla celkem tma ale já se nebála...dodávalo mi to něco jiného. Tajemno a možná i klid. Stála jsem tam, okolo mě svítily svíčky zapálené na hrobech. Uprostřed hřbitova se tyčil velký kříž a já se cítila krásně. Je to zvláštní ale v tu chvíli jsem měla chuť odletět od tohodle světa, jít pryč, netrápit se. Sedla jsem si na zeď a zaposlouchala se do tmy, jakoby hřbitov mluvil...cítila jsem se prostě krásně a věděla jsem, že i místo lidí tam ve vzduchu něco je, nebo někdo? Vím, že kdybych tam byla sama a okolo by byl les, jako tady u nás ve vesnici, tak bych to asi tam dlouho nevydržela ale tady mi bylo krásně. Nechtěla jsem odejít...

Zní to hodně divně ale takovéhle pocity jsem tam vážně měla...znáte to někdo?Nebo je to jen moje fantazie a blížícími se dušičkami...

Včera jsem se rozhodla, že učiním svůj historický první pokus o opečení něčeho, co by se dalo i jíst. Popadla jsem kuchařku a našla jsem jakousi bábovku. Všechny potřebné suroviny se doma nacházely, tak jsem začala.

Už několikrát jsem se v obchodech setkala s pojmem protistresor, je to takový gumový míček, který se dá jakkoli mačkat, jakkoli natahovat. Prostě ideální věc,když jste ve stresu. Všimli jste si, že když jste ve stresu tak pořád něco mačkáte, s něčím si hrajete. Kupte si tento míček, mějte ho pokaždé u sebe a kdykoli na vás začne přicházet stres, vytáhně te ho a mačkejte, natahujte, házejte ... pomáhá to?

Zase jsem se trochu rozutekla po netu po horospokech. Objevila jsem fajn stránku najdise, kde jsem našla poměrně slušné horospoky, které na mě i sedí. Ne, že bych na horoskopy věřila, ale občas si je přečtu a zkouším se v nich hledat. Napíšu vám sem nějaké úryvky, co se na mě hodí.