Ano je to tak. Dneska jsme se ve škole s kamarádkou bavili o tom,co vlastně je být věřící...abych upřesnila...být věřící v Boha. Zapřemýšlela jsem nad sebou a vzpomněla jsem si, že i já jsem byla kdysi věřící.

Nemám dobrou náladu...nevím, jak dál. V mé blízkosti se někdo moc trápí a já cítím beznaděj.

Chtěla bych pomoct ale nevím jak.

"Čím by jsi chtěla být, když ne vílou?"

"Motýlem"

Připadá mi, že to tak pro mě je asi nejlepší. Když jsem sama jsem svá,když jsem sama,nemusím odpovídat na hloupé otázky. Můžu si dělat co chci.Když jsem sama,můžu si na plné pecky pustit ať už muzikály nebo vážnou hudbu a nikdo mi neříká, že jsem ze staré školy. Nikdo mi neříká, jak se mám chovat!

Modré, zelené, hluboké, unavené.... oči mají tolik přídavných jmen. Oči jsou jedinečný lidský orgán, který nám umožňuje neomezených možností vidět svět. Oči pro nás znamenají nevýslové, bez nich by jsme nepoznali krásu barev, přírody,...každý si představí něco jiného. Oči mohou být i prostředek naší komunikace,beze slov. Z pohledu se pozná mnoho. Stačí se zadívat do očí a spousta lidí zná vaší náladu, oči prozradí, když lžete...

Skončila jsem anketu, která již nebyla aktuální. Otázka byla jednoduchá...Máte rádi školu? Odpovědi jsou celkem vyrovnané...38%návštěvníků má rádo školu,31% nemá rádo a 31% již nepatří mezi školáky. Ale co vlastně ovlivňuje,jestli chodíme do školy rádi a naopak? Zkusím se na to podívat svýma očima.

Občas mě děsí,co mi máma řekne.Proč? Protože ať je to dobré nebo špatné v budoucnu se vždy vyplní. Nepamatuji si jedinou věc,ve které by se mýlila.

Včerejšek byl opravdu hodně náročný den ale už si na ty náročné dny začínám zvykat.