Uzavírám anketu po 131 hlasech. Tentokrát se anketa týkala častého pojmu Alkohol. Přesný název zněl "Jaký máte vztah k alkoholu?".

Vánoce jsou pryč a mně se s Vánoci vrátila naděje. Naděje, že to zvládnu a že příjde něco nového, pro mě dobrého! Tak nějak doufám, že to pro mě nebude jenom naděje, ale že se stane i něco na co si budu moct sáhnout. Jen se bojím, abych to nepokazila... znám svoji protivnost a nálady občas na zabití, ale je to mojí součástí! Tak abych to ale nezakřikla!!!

Chtěla bych ze sebe umět shodit všechny ty zábrany, co v mém mozku mám a naplno si užívat života. Co je na tom tak téžkého?
Nic, jenom podvědomí to vidí jinak. Prosím trpělivost se mnou, jinak se moje podvědomí lekne a já budu donucena utéct... :(

... už ani nevím, proč se tenhle zvyk v naší rodině drží, ale vím, že se tu drží již odjakživa. Už jako malá jsem celý Štědrý den neměla v hlavě nic jiného, než nešáhnout na ten vypínač. Samozřejmě jsem to často porušila (možná proto mám teď takovou smůlu). Často jsem si to ale brzo uvědomila a hned zhasla, leč to už nepomůže.

Vánoce? Pche...zejtra? Hm... Ještě včera jsem si zašla na pár hodin do školy, stálo to za to... divadlo v podání našeho učitelského sboru, vánoční koledy z úst účitelů, čajíček ve školní čajovně, doma nepřijemné překapení... ale což, i tomu jsme se nakonec zasmáli. Tak nějak mám v duši klid a mír a o tom ty Vánoce přeci jsou...

*Subektivní popis další osoby*
Osoba ženského pohlaví. Už je to nějaký ten rok, co jsem ji poznala a stále a znovu objevuji nové věci, vlastnosti, které v sobě skrývá.

Uplynulý víkend mě zase postavil zpátky na nohy. Dokázala jsem si, že jsem měla celou tu dobu pravdu, bez lidí od divadel je mi smutno a dlouho to nevydržím. Můj půst muzikálů (který byl občas přerušen), snad končí. Já to prostě nevydržím, ale stejně si budu muset hodně vybírat. A co že se to vlastně dělo?