Pláč? Pláčeme, když nám je smutno. Pláčeme, když se stane něco ošklivého, když nám někdo ublíží a nebo třeba jen proto, že konec příběhu je smutný.

Sběh událostí posledních pár měsíců mi ukázal, že život neumí být růžový, pokud nenosíš růžové brýle. A já jsem tyhle brýle už dávno odložila.

Na týden vám úplně zmizím z očí, překvapivě jedu na Slovensko na dlouho vymodlenou dovolenou, tak snad se všechno podaří podle plánů, které zatím nemáme ;-). Užijte si to tu a moc mi tu nezlobte a krmte křečíka! Za týden páááá

A tak jsme včera kromě jiného řešili, co mám dělat po gymplu(pokud ho ovšem dodělám). Bavila jsem se se známou(dřív jsem ji říkala sestřenka, než jsem pochopila že ona není moje sestřenka), je na Karlově, na přírodovědný, obor biologie. To co povídala by mi celkem i vyhovovalo, jenom nevím, jestli by ten obor měl nějaké uplatnění a pro mě budoucnost.
Večer mi bratr říkal, že já nemůžu jít na nic jinýho než na novinařinu. Na novinařinu? Já? Je sice fakt, že už jsem to slyšela od vícero lidí... ale novinařina a já? Se svojí znalostí gramatiky? Se svou hubou? A navíc, studovat žurnalistiku? Na redaktora přeci nemusím studovat, to zvládne každej, koho to baví a má aspoň trochu talent...

Tak já nevím...

Dnes ráno jsem vstala v 10 hodin. Poslední dobou tak vstávám častěji, vlastně od té doby, co jsem se vrátila ze stanování FaTaFa. Asi se moje tělo snaží nahnat to, co ztratilo právě na onom víkendu, ale nelituju toho, mám přece prázdniny.
Po kompletním probuzení a zkulturnění jsem se vydala do lesa.

A tak jsem zase tu, živa a zdravá...teda aspoň myslím.

Fajn, doteď se mi to dařilo pro širší veřejnost tajit, ale osud tomu asi chtěl, aby se to svět dověděl. Takže proč se s tím dále skrývat. Ano jsem magor

1. akce proběhla, jenom se zkrátila na sobotu a neděli, ale i tak to stálo za to. Vyrazili jsme v sobotu ráno okolo deváté hodiny.