Právě jsem dohrála známou počítačovou hru Vietcong. Hra byla vydána v roce 2003 a rychle se vyšplhala na nejvyšší příčky prodeje. Byla vyvinuta českým týmem. Dnes sice již trochu starší a zaostalejší (na dnešní technologie), ale stále hraná.

 Chtěla jen žít. Dýchat čerstvý vzduch, cítit kapky rosy na své tváři, teplý vánek ve svých vlasech. Zdálo se jí to jako něco tak nádherného, že by pro okamžik toho nového života byla ochotna zemřít. Neznala zlobu vichřic a bouří, žár ohně ani bolest. Nechtěla to znám, viděla jen to, co mohla získat a ne to co mohla ztratit, nikdy si neuvědomila, že toho může více ztratit než získat.

 Každý člověk má ve svém těle minimálně 3 osoby. Všichni jsme svým způsobem schizofrenici, ale je to tak časté, běžné a samozřejmé, že se to ani jako porucha osobnosti nebere. Jistě každý mi dá za pravdu, že tohle někdy pocítil.

Byla mi doporučena stránka, která se sice platí, ale ukazuje docela slušný přehled toho, co by jste mohli v budoucnu dělat nebo také jaká osobnost jste. Udělala jsem si celý test, poslala sms s penězi a vyšlo mi hodně tabulek, v kterých mi chvíli trvalo zorientovat se, ale protože je to zajímavé a vybírá to jenom podle vašich odpovědí, dám vám "šanci" zkusit si testy také.

Rozhodla jsem se, že vás již nebudu dále otravovat články plnými fotek. Založila jsem si fotogalerii na Papričce.cz. Nejsem dobrý fotograf, nemám ani dobré vybavení (obyčejný digitál Olympus FE-200), ale fotit mě baví. Hlavně přírodu, protože ta je stálejší a krásnější...a čím dál tím víc bohužel i vzácnější. Já však žiji na vesnici, kde o přírodu nemám nouzi a mám to tady ráda. Občas jen tak popadnu ten svůj digitál a uteču do lesů, polí a luk. Většina fotek, které pořídím se nedají použít, některé se ale po menší úpravě dají zveřejnit a i když jsem říkala, že fotit neumím, mě se některé moje fotky líbí. Proto jsem se rozhodla založit si konečně fotogalerii. Přemýšlela jsem o rajčeti, ale nakonec mě více zaujal nový projekt Paprička.cz, kde se nachází i spousta uživatelů z píše.cz. Tak jen doufám, že mě k sobě vemou a občas se snad i podívají na moje fotky, a to platí i o vás.

Většina stávajících fotek jste tady na blogu mohli už vidět. Kdo je se mnou na facebooku, již je jistě také zaregistroval. Objeví se tam i fotky z různých akcí, kterých jsem se účastnila a ne všechny fotky fotila (jak je jistě zřejmé vzledem k tomu, že na fotkách sama vystupuju).
Budu se těšit na vaší návštěvnost, komentáře i kritiky... děkuji.

WWW.PAJENKA.PAPRICKA.CZ

Slunce svítí, hřeje. Teplo je všudepřítomné... začíná ten jarní nádherný čas. Snad nejhezčí čas v roce. V zimě je moc zima, v létě moc teplo... podzim je smutný. Na jaře začínají kvést květy, všude je plno barev. Čerstvý vzduch, ne studený, ale taky ne teplý. Prostě pro mě ideální čas.

Dnes je ten den, kdy jsem úspěšně složila zkoušky na řidičský průkaz  podskupiny B. Jsem tedy již vlastníkem A1 (motorka do 125ccm), B (auto)+ nějaké ty drobnosti okolo motorek do 45 km/h a menších dodávek, popřípadě traktorů. Teď jen zbývá počkat, až se úřad uráčí mi řidičák vyrobit. A hurá na silnice i z jiné perpektivy než z motorky. Motorku však nezahazuji, protože je to skvělý zážitek i adrenalin, a také je to ježdění levnější.
Trochu mě mrzí, že už kurzy autoškoly, hlavně jízdy, skončily... zrovna mě to začalo bavit a navíc, nemusela jsem se bát. Teď už budu jezdit sama za sebe, bez člověka, který mi to kdykoliv přibrzdí či pomůže jiným způsobem. No, otázkou zůstává, zda budu mít čím jezdit. Auto je v nedohlednu, ale tak snad brzy se něco najde.

Dneska je stejně krásný den, teplo, sluníčko... že by konečně to jaro?

Všichni mi říkají: "Dej tomu volný průběh, jednou to příjde samo a ve chvíli, kdy to nebudeš vůbec čekat." Ale jak mám přesvědčit svůj mozek, ba co mozek, svoje srdce, abych tomu dala volný průběh, když to srdce tak touží... touží po něčem, co se zdá tak vzdálené.