... už ani nevím, proč se tenhle zvyk v naší rodině drží, ale vím, že se tu drží již odjakživa. Už jako malá jsem celý Štědrý den neměla v hlavě nic jiného, než nešáhnout na ten vypínač. Samozřejmě jsem to často porušila (možná proto mám teď takovou smůlu). Často jsem si to ale brzo uvědomila a hned zhasla, leč to už nepomůže.

Vánoce? Pche...zejtra? Hm... Ještě včera jsem si zašla na pár hodin do školy, stálo to za to... divadlo v podání našeho učitelského sboru, vánoční koledy z úst účitelů, čajíček ve školní čajovně, doma nepřijemné překapení... ale což, i tomu jsme se nakonec zasmáli. Tak nějak mám v duši klid a mír a o tom ty Vánoce přeci jsou...

*Subektivní popis další osoby*
Osoba ženského pohlaví. Už je to nějaký ten rok, co jsem ji poznala a stále a znovu objevuji nové věci, vlastnosti, které v sobě skrývá.

Uplynulý víkend mě zase postavil zpátky na nohy. Dokázala jsem si, že jsem měla celou tu dobu pravdu, bez lidí od divadel je mi smutno a dlouho to nevydržím. Můj půst muzikálů (který byl občas přerušen), snad končí. Já to prostě nevydržím, ale stejně si budu muset hodně vybírat. A co že se to vlastně dělo?

Poslední dobou se odreagovávám hlavně při sledování filmů, a tak každou chvíli už sedím ve svém oblíbeném křesílku a koukám na monitor PC. Zaměřila jsem se hlavně na horory, protože při těch prostě nemám nutkání pustit slzu, ale nekoukám jenom na horory! Našla jsem pár skvostů, které mě nadchly a stojí za to, aby je člověk zhlédnul. Tak tedy začneme.

Dneska jsem poprvé vyměnila motorku za auto a zajela si první neoficiální jízdu svého života v tomto dopravním prostředku. Ze začátku mírně stresující, ke konci trochu akční, ale jinak musím říct, že jsem si stála obstojně.

A sakra lidičky, všimli jste si toho už taky? On je prosinec? On UŽ je prosinec. To snad není možný, rok 2009 na spadnutí. Vždyť před chvílí bylo září, kdy jsme šla zase po dvou měsících do školy s tím, že zase celých 10 měsíců se neskutečně povleče.