Chci jít svou cestou. Cestou kamenitou a náročnou. Již nějakou chvíli o tom přemýšlím, já musím. Nezvládám období depresí a pláče, smutku. Nechci už tyhle období, chci se smát a být šťastná, mít radost!

Buď jako slunečnice, ten krásný květ. Otáčej se za sluncem a nastav záda tmě. Otáčej se za světlem, které dává ten dar žít a být šťastný. Vždyť slunce je světlo a světlo může být i člověk, který nám to světlo předává ze svého nitra. Nenech se oklamat, stejně jako slunečnice, která pozná falešné slunce, když je zamračeno a sklání svůj květ k zemi. Nech díky tomu světlu v sobě zrát lásku, cit tak důležitý a až příjde čas, těš se z těch plodů a předej je dál, lidem. Stejně jako to dělá slunečnice! Nechť je tento květ tou učitelkou!

^{_{vlastní foto}}

Aukro je nástroj pro internetové obchodování s přístupem na mezinárodní trhy.
O Aukru už vím nějakou dobu, ale nikdy jsem nepotřebovala využít jeho služby. Až teď. Měla jsem doma učebnice z kvinty a sexty z gymplu a nevěděla už co s nimi. Školní bazar(jestli nějaký bude) je daleko a zatím by knížky jenom ležely doma. Tak jsem si řekla, že to zkusím.

Pláč? Pláčeme, když nám je smutno. Pláčeme, když se stane něco ošklivého, když nám někdo ublíží a nebo třeba jen proto, že konec příběhu je smutný.

 Jsem to stále já, ta holka co se před více jak sedmnácti lety narodila svým rodičům. Za ten dlouhý čas se stalo spousta věcí, které mě ovlivnily, jak v dobrém, tak špatném slova smyslu.

Dovolte mi, abych tu udělala reklamu jedné paní, která v Popradu(přesněji ve Spišské Sobotě-část Popradu za nádražím) pronajímá privát.

Sběh událostí posledních pár měsíců mi ukázal, že život neumí být růžový, pokud nenosíš růžové brýle. A já jsem tyhle brýle už dávno odložila.

A tak jsem se vrátila do České republiky, živá zdravá, vyčerpaná ale nadšená. Znovu jsem se podívala k sousedům Slovákům a znovu jim nemůžu nic vytknout.