Škola ... a některé věci v ní. Naše každodenní chození po chodbách, zpívání o volných hodinách, trapasy před učiteli, diskutující hodiny, nekonečné povídání a vyrušování, hlášky učitelů ale i studentů, ranní rozcvička 4. patra schodů, a spoustu dalších věcí. Trochu to rozvedem...

Babičku asi před hodinkou odvezli do nemocnice. Tenhle článek budu postupně aktualizovat, jak budu vědět něco víc.

Začala škola a já se zase cítím ve své kůži. Nevím čím to je.Trochu mě mrzí, že ty prázdniny skončily a že já prostě už nebudu mít tolik času na Prahu,na lidi v ní, které mám moc ráda. Celá ta doba, která je přede mnou mě děsí, příjde mi, že to bez nich nevydržím.

Zkusím jiné psaní textů, než popisování, prostě takové vzpomínkové. Budou to ústřižky z mé hlavy.Pro vás možná naprosto nezáživné, protože jste to nezažili...ale ti co zažili, se snad nad tím zasmějí jako já.

Zase se mi zdál zvláštní sen, poslední dobou se mi vlastně zdají pořád. Dneska jsem znovu ve svém snu bojovala o svůj život.

Konečně jsem si udělala v hlavě pořádný jasno. Věřte, že ten probrečenej den stál za to a nelituju toho. Vlastně jsem zjistila, že si opravdu za všechno můžu sama. A to mě podrželo nad vodou, protože s tím i něco sama můžu udělat. Doufám, že jestli to čtou ti, kteří tohodle zmatku byli zúčastěni, tak mě pochopí ze všech stran. Myslím, že jsem dobře popsala svoje chyby- proč, co atd. Teď jen čekám na odpověď.

Poprvý za život jsem si jistá, že tuhle situaci zvládnu!

Jsem sice pubertální, hrozná, sobecká kráva ale vím, že s tím můžu něco dělat!

(Nepřipomíná vám to optimistu?)

*Jo a dneska jsem jela 190km/h na motorce a mám euforii ... ti co se mě snaží zabít, by měli mít radost, a to že vás je dost! Takže jsme vlastně udělala radost některým lidem. No supeeer!*

PS:Obrázek pouze ilustrační :D,pro ty co nevědí "vo co gou" neřešila bych ho, prostě se mi líbí!

Nikdy jsem neměla období, abych brečela. Dokonce i když jsme se loučili s devítkou, všichni brečeli ale já ne. Když jsem se rozešla se svým prvním opravdovým klukem, neukápla ani kapka slzy.

Už zase jsem udělala jednu fatální chybu... už to možná začínám ovládat, už možná vím jak na to. Ale za jakou cenu, za cenu, že ubližuju těm, na kterých mě záleží?